Známe je všichni. Slepá emocionální místa, která ukrýváme hluboko uvnitř a pereme se s nimi celý svůj život. Některé projevy emocí jsou nám po celý život vštěpovány jako zcela nevhodné. Porozumění vlastním emocím není vůbec jednoduché, proto se je nejdříve musíme naučit pojmenovat. Ptejte se, co konkrétně vás vede k danému pocitu a proč se tak cítíte. Pokud to nebudete vědět, nemůžete s tím pracovat. Jde o to, proč opět cítíte vlastní selhání, otupělost a naštvanost, proč trpíte pocity méněcennosti, smutku a beznaděje. To vám pomůže porozumět emocím, které vás tak přemáhají.
Další otázkou po konkrétním co a proč je uvědomění si, podle čeho se hodnotíte. Podle jakých standardů, které jste si sami zvolili. Pokud je to jen kvůli tomu, že vás otec či učitel shazoval jen proto, že mu nikdy nebylo nic dobré a honil si na vás stejný mindrák způsobený v dětství, který předal i vám, stupnici hodnocení ihned změňte. Pokud totiž klademe důraz na něco, co pro nás nakonec vůbec není užitečné, trápíme se zcela zbytečně. Jsou k tomu miliony příkladů.
Tak třeba závodník formule jedna, kterého na stupních vítězů velebí a obdivuje celý svět, může být doma zatracen, protože opustil studia medicíny či práv a vydal se vlastní cestou. Je podle vás úspěšný nebo neúspěšný? Selhal nebo neselhal? Jde o oči, které se na něj dívají a úhel pohledu. Pro zmíněného otce může být totálním zklamáním a možná s ním do konce svého života nepromluvil. Pro miliony lidí je obdivuhodný. Která forma hodnocení je správná? A dá se vůbec říci, že je správná některá z nich? Vyberte si tu, která je správná pro vás, naplňuje vás štěstím a novou motivací.
Vše, co si myslíme a co cítíme, je dáno tím, jakou hodnotu tomu my sami přikládáme. Pokud se cítíte osamělí, neviňte z toho ostatní ani sebe. Nehledejte problém, ale jejich řešení. Velkým kamenem úrazu jsou vztahy v rodinách. Nestýkající se sourozenci, rodiče i děti, kteří si najednou neuměli porozumět. Rodina by měla přece držet po hromadě. Je to mýtus nebo fakt? Je úžasné, když tomu tak je. Ale pokud se od začátku v rodině cítíte jako černá ovce, jen proto, že máte jiný pohled na život, neznamená to hned, že vy jste ti špatní. Může to být i přesně naopak.
Je důležité, jaké sebehodnocení si zvolíte. O to, jak jste si zvykli hodnotit sami sebe. Pokud jde o slepé místo v emocích přinášející jen bolest, je čas na změnu. Někdy musíte najít jinou rodinu a jiné přátele, i když to bolí. Někdy si musíte přiznat, že je vám prostě lépe o samotě v horách, než v komunitě vštěpující vám jakési pseudozákony. Nesmí to být ale útěk k osamělosti, ale místo, kde je vám opravdu dobře. Každý je jiný, i když jsme si zvykli se tvářit tak, jak to společnost vyžaduje.
Pokud jste se ale vzdali po natočení tří kasovních trháků kin hvězdné slávy, protože jste mnohem šťastnější, když v horách vychováváte své děti, je to jen vaše věc. Vy jste přece neselhali. Buďte ale připraveni na to, že se vaše dítě bude chtít třeba naopak stát filmovou hvězdou.