Slyšíme to odevšad. Každý je jedinečný, výjimečný a dokonalý. Miliony knih a seminářů o tom píšící a vyučují. Tvrzení je ale mnohdy zavádějící. Pokud to tak chcete vnímat, můžete se nikdy se lehce dostat do bodu, kdy sami sebe nadhodnotíte a přestanete onu hodnotu v sobě budovat a hýčkat. Za přirozeným talentem musí stát hodiny tvrdé práce a zdokonalování.
Každý z nás je opravdu zcela unikátním jedincem. Dokud se nestane klonování běžnou praxí, a i tak je výsledek vždy nejasný, asi to tak i bude. Každý z nás je současně také v rovnováze, kterou by si měl sám udržovat. Nikdo není dokonalý ve všem. Možná už jste se setkali s vědeckými pracovníky, jejichž mozek toužíte vlastnit a závidíte jim Nobelovy ceny a úspěchy. Vidíte je ale chodit v pocintané košili, v kalhotách s utrženou kapsou, bez knoflíků u saka, které si sami nedokážou přišít a se suchým zipem na botách, protože tkaničky se nikdy nenaučili zavázat.
Ten kdo exceluje v matematice, se možná nezvládne naučit žádný světový jazyk. Pokud umíte nádherně malovat, možná naopak třeba neumíte lyžovat nebo vařit. Nikomu ve škole na vyšších stupních nejde všechno naprosto dokonale. Stejně tak je tomu i v dalším životě. V něčem jsme obdivuhodní a v něčem doslova na zabití. Každý trochu jinak. Je to prostě v rovnováze. A je jen na nás, zda budeme pracovat na svých přednostech a rozvíjet je, ale i na svých slabostech a nedostatcích, které s budeme snažit naopak eliminovat.
Ono slepé přijetí faktu: „Jsem výjimečný a vy se ze mě postavte na hlavu,“ je totální selhání tohoto tvrzení a učení, kterého je všude plno. To také poznáme na nových generacích, které jsou výjimečné už od plenek, ve všem se jim ve většině ustupuje, nic nemusí dělat, mají jen práva, minimum povinností a sebevědomí mají tak vysoké, že jim jejich vlastnosti, znalosti a umění na jeho prokázání nemohou dlouho stačit. Na pustém ostrově by nepřežili ani den a možná ani na obyčejném statku. Svět je ale v pořádku. Dekadence a pád se v různých intervalech vždy opakuje a pár restartů tento svět už zažil.
Jedinec se skutečným a zdravým sebevědomím se nechová nabubřele. Je schopen se upřímně podívat na své negativní části charakteru, na své slabosti, chyby a umí si je přiznat. Neznamená to, že se podceňuje nebo shazuje. Je k sobě upřímný a umí sám sebe přijmout. Pak také může i vyniknout v tom, co mu opravdu jde. Pak umí i zlepšit svůj život a dát mu smysluplný směr. Pak je teprve jedinečný. Jinak jej realita časem dostihne a všechny ty utajované, nevnímané a potlačované potíže a vlastnosti vyplují na povrch. Záleží jen na tom, jak moc bolestivé to bude. Pro samotného jedince i pro jeho okolí, které sfoukne sebou jako plamen svíčky.