Červinka Jaroslav. A3. Elektromagnetické pole jako forma hmoty.

  1. Základní pojmy.

(Teorie elektromagnetického pole.)

Červinka Jaroslav. A3. Elektromagnetické pole jako forma hmoty.

                        Úvodem bych chtěl vyjádřit přání, aby se mi podařilo vzbudit představu, která je v jistém smyslu rozdílná od vnitřního obsahu názvu podkapitoly: „Elektromagnetické pole jako forma hmoty“. A to v tom, že „hmota je prvotní formou objektivní reality“. Změna je v představě, že objektivní realitu v celé šíři dosud známých fyzikálních představ představují formy elektromagnetického pole. Ve svém důsledku to znamená, že veškeré formy záření a hmoty mají jednotnou podstatu, danou vlastnostmi elektromagnetického (EM) pole, a jeho vírových struktur.

Je obvyklé hodnotit pole podle sil působících na náboje. Klasická fyzika vychází ze zkušenosti, tyto závisí vždy výlučně na lokální situaci neboli na magnetickém poli v místě náboje, bez ohledu na to, jakým způsobem je pole vybuzeno. Z toho je zřejmé, že objektivní realitou působící na náboj je pole samo. Nyní zbývá jen upřesnit představu náboje na principech Nové relativně (ne)částicové fyziky, jako elektrické potenciály generované superpozicí elementárních EM polí bosonů typu ZoCeLo.

Jeli elektromagnetické pole zdrojovou objektivní realitou pro hmotu, pak je také nositelem energie, je schopno dělat práci, a že má tudíž i svoji vlastní hybnosti. Ačkoli musíme vždy brát v úvahu, že se nevyhneme důsledkům neurčitosti vyplývající relativní neurčitosti definování EM vlnové podstaty pole. Podle teorie relativity má pole příslušnou hmotnost, která je vázaná s jeho energií Einsteinovým vztahem:             W = mc2. Zde považuji za vhodné začít brát v úvahu ideu z prvního odstavce, a pokusit se chápat vzorec ve smyslu, že energie transformovaná do zářené W = Wvyzářená je rovna součinu hmotnosti m násobené čtvercem rychlosti světla c2, kde m není nic jiného než energie EM pole, ale lokalizovaná v určitém prostoru, kterou můžeme nazývat třeba částicí. Můžeme ji třeba označit jako Wkumulovanou , a pro pochopení zákonitostí Nové fyziky je vhodnější psát rovnici ve tvaru:

Wvyzářená = Wkumulovanou c2.

                Tato rovnice vyjadřuje velmi zjednodušeně základní a univerzální formu transformace energie, mezi formou hmoty a zářením obousměrně. Předpokládám její platnost do rozměrů bosonu ZoCeLo, protože do tohoto rozměru si umíme představit formování elektrických a magnetických polí, jako důsledek rotace Ošmerových vírových prstenců EM energie. Teoreticky je to problém dosti složitý, nikoliv však neřešitelný, a proto vhodný zájmu studentů a odvážnějších renomovaných vědců.

Hmotnost fotonu byla fakticky prokázána experimentálně Lebeděvem více jak před sto léty. Einstein z toho vyvodil, že proto se dráha světla ohýbá, když fotony světla prolétají kolem slunce. Dalším důsledkem byl objev kvantové mechaniky, když Planck objevil, že zářivá energie, transportována EM vlnami, se může předávat pouze jako násobek určitého minimálního kvanta, zvaného foton, tzv. „částice pole“. Prof. Ošmera objevil EM strukturované modely atomů, a jejich fraktální sub částice vycházející z modelů rotujících prstenců EM energie, generujících elektrické a magnetické pole. Já jsem při studiu fyzikálních zákonitostí Ošmerovy teorie objevil, že pokud májí platit základní zákony Coulomba a Faradaye, a současně Planckova kvantová teorie, spolu se zákony relativity a elektrodynamiky nemůže Ošmerův prstenec nabývat nekonečně malých rozměrů. V podstatě to znamená, že je vyloučena možnost reálné singularity, že by bylo možno reálně soustředit veškerou hmotu-energii do jednoho bodu. Z toho také pochybnosti o možnosti bodového náboje. Nejmenší fyzikálně možný rozměr prstence EM energie jsem nazval bosonem ZoCeLo, a vyslovil jsem také možnost jeho schopnosti vzájemně transformovat energii mezi elektrickým a magnetickým polem. Včetně možnosti superpozice bosonů ZoCeLo, a také reálný model funkčního EM éteru.

Ošmerovy prstence a jejich kvantová omezení daná bosonem ZoCeLo v závislosti na kmitočtech fotonů a jejich spinů jsou poprvé skutečně reálným vysvětlením podstaty Planckovy kvantové teorie. To je naprosto přesvědčivě vyjádřeno v souladu se vztahem mezi energií fotonu Wfotonu a kmitočtem EM vlny f :

Wfotonu = hf ,

kde h = 6,625 . 10-34 Js, je Planckova konstanta vztahující se k elementárnímu kvantu energie-hmoty.

Ve vakuu se přenáší energie-hmotnost rychlostí přibližně 3 . 108 ms-1, z toho lze snadno vypočítat hmotnost fotonu světla i hybnost jeho EM vlny. K tomu je potřeba dodat, že podle Nové relativně (ne)částicové ((ne)hmotné) fyziky není již vakuum chápáno jako absolutní nic, jak se domníval Einstein, ale jako éter, jak si představoval Maxwell s Faradayem, doplněný o elementární transformační EM vírové struktury, které prostor zcela vyplňují. Jen jsme je dosud neviděli. Tento éter je pak nazván Maxwell-Faraday-Červinkův.

Konstatujeme tedy, že elektromagnetické poleje je nositelem základních vlastností, kterou se jinak vyznačuje každá látka. V praxi to znamená, že každé množství energie má hmotnostní a zářivý charakter a může být vzájemně transformováno. Jako příklad uvedu příklad transformace v průběhu vyzařování EM energie anténou o výkonu 500 kW. Taková anténa při udaném výkonu vyzáří za jednu hodinu hmotnost m = 2 . 10-8 kg.

Z uvedeného na druhé straně vyplývá, že pokud by za určitých přesně stanovených fyzikálních podmínek, je možné, aby se energie elektromagnetického vlnění interakčně kumulovala do určitého prostoru, a byla tak uměle vytvořená nová částice-hmota. K mé radosti tomu nasvědčují určité dílčí výsledky interakcí EM vlnění dosažené v některých výzkumných laboratořích. Prakticky to znamená, že pokud by se soustředilo přesně kmitočtově definované spektrum vyzařování laserů o celkovém výkonu 500 kW po dobu jedné hodiny do jednotného prostoru, pak můžeme vyrobit 2 . 10-8 kg hmoty. Jaká to bude hmota-látka záleží na frekvenčních spektrech. Tím je také otevřena nová cesta k výrobě, anebo modifikaci nových molekul a atomů.

                Závěrem je možno zopakovat, že jak záření, tak hmotnost, jsou formou projevů elektromagnetického pole (elektromagnetických polí). Množným číslem „EM polí“ chci naznačit rozsáhlou relativitu, která vyplývá z mnohotvárnosti silového působení sil elementárních vírových struktur diferenciálního objemu EM energie.

Napsat komentář