- Maxwellovy rovnice a potenciály.
(Teorie elektromagnetického pole.)
Červinka Jaroslav. E3. Víry elektrického a magnetického pole. EM indukce.
Zhruba před dvěma stoletími Faraday odvodil, že v uzavřené vodivé smyčce se při změně magnetického toku spřaženého se smyčkou indukuje proud „i“, který je roven záporné převrácené hodnotě elektrickému odporu R, násobenému zlomkem diferenciálu indukčního toku magnetického dɸc, a diferenciálem času dt, dɸc/dt. Aniž by bylo přihlíženo k tomu, jakým způsobem byla změna toku vyvolána. Proud má velikost, jako by byl ve smyčce zapojen zdroj elektromotorického napětí dané vztahem: Elektromotorické napětí „ἐ“ je rovno záporné hodnotě zlomku dɸc/dt.
Zcela zásadní je, že elektromotorické napětí je závislé jen na Indukčním toku magnetickém ɸ a na čase, a není závislé ani na rozměru, tvaru a materiálu smyčky. Z toho Maxwell vyvodil závěr, že elektromotorické napětí je indukované elektrické pole, a podle toho je rovno integrálu podél uzavřené křivky „c“ intenzity elektrického pole E.dr. Kde r je souřadnice polohy v prostoru.
Z toho vyplývá nesmírně důležitý závěr, jenž byl do nedávné doby značně podceňován. Tento závěr zní: Pole intenzity elektrického pole E vzniká v prostoru i bez přítomnosti jakékoliv materiálové smyčky. To znamená, že toto pole je objektivně reálné a je „nehmotné“.
Tento objev je jedním z objektivních faktů na základě, kterého jsem formuloval principy Nové relativně (ne)částicové (ne)hmotné) fyziky. Ta předpokládá objektivní realitu jako formu vírových struktur vlnění v elektromagnetickém poli. A možno říci, že bez takto chápané objektivní reality se nemůžeme obejít při zkoumání fyzikálních zákonitostí mikrokosmu.
Také z toho vyplývá nesmírně důležitý závěr, že indukční zákony můžeme formulovat bez veličin proudu i a elektrického odporu R. To je pro matematický popis fyzikálních jevů v mikrokosmu nesmírně důležité. Indukční zákon vyjádřený v diferenciálním tvaru vypadá následovně.
Integrál po uzavřené křivce c intenzity elektrického pole E, podle dr, se rovná integrálu po ploše S rotace intenzity elektrického pole, rot E, podle této plochy S, dS. A to se rovná záporné hodnotě diferenciálu ∂/∂t násobeného integrálem magnetické indukce B, po ploše S, ∂S. To odpovídá druhé Maxwellově rovnici, že rot E = – ∂B/∂t.
Takto definovaná objektivní realita umožňuje vybudovat představu o formování všech elementárních částic na principu relativní nehmotnosti. To např. umožňuje představu elementárních vírových struktur, jako např. Ošmerových prstenců EM energie, kterým já připisuji fyzikální vlastnosti rezonančních obvodů vycházejících z kvantové rezonanční podstaty bosonu ZoCeLo. Jeho rezonanční podstata je dána, jeho vnitřní kapacitu a indukcí, vycházející ze vztahu LBCB ≈ ɛµ. Tím zdůrazňuji kauzální vztah permitivity a permeability ke kapacitě a indukci nejmenšího kvantového elementu-bosonu ZoCeLo.
Nyní využiji citaci: Časovou změnou magnetického pole vždy vzniká vír elektrického pole. Naopak změna elektrického pole vyvolává vždy vír magnetického pole. Při periodických změnách vytvářejí tedy oba druhy polí víry, soubory uzavřených linií, a jsou navzájem vázány (spřaženy), jako články řetězu. Tyto zákonitosti jsou velmi zřejmé při studiu šíření elektromagnetické energie ve vlnovodech a podobně.
Zásadní význam to má při vytváření představ o fungování vesmíru, zejména o představě elektromagnetické podstatě tzv. temné energie (hmoty), ale hlavně představě Maxwell-Faraday-Červinkova éteru (etheru).
Rád bych ještě dodal, že uvedené pojetí objektivní reality dělá podstatně věrohodnější Ošmerovu evoluční teorii, ve které je třeba nahradit nejasnou kvantovou pěnu elementárními vírovými strukturami elektromagnetického pole Maxwell-Faraday-Červinkova éteru.