Pokud patříte k těm, co jsou přesvědčení o své pravdě, buď se vám žije perfektně, protože jste už přestali vnímat fakt, že už vám dávno nikdo neodporuje, protože to považují za zbytečné a marné, nebo trpíte pocity, že vám nikdo nerozumí. Těmi se pak užíráte uzavřeni do osamění.
Hledání pravdy
Neustále jsme vnitřně oklamáváni vlastními domněnkami, posuzováním sebe i jiných, popírání faktů, nedostatkem informací, iluzemi a špatnými rozhodnutími vykonávanými v závislosti na našich emocích. Ty zatracené emoce hýbou námi i celým světem. A pravda nikdy není jen černobílá a není jen jedna. Je opředena mnoha fakty, příčinami a důvody, akcemi a reakcemi.
Pokud propadneme pocitu, že jen ta naše pravda je ta pravá a jen my to máme v životě správně, je to opravdu velmi nebezpečné. Záleží totiž jen na tom, čemu se zrovna rozhodneme uvěřit. A pokud to uděláme, ještě to neznamená, že jsme uvěřili správně, a že to tak opravdu je. Nejhorší ze všeho je lhát a nalhávat sami sobě. Pak nám často začne chybět schopnost poučit se z vlastních chyb.
Jiný úhel pohledu
Umět se podívat na věci z jiného úhlu je velmi osvěžující, uvolňující a motivující. Rozšiřuje nám to obzory a posouvá nás to vpřed. Zkusit se vžít do jiných lidí, zejména do těch s odlišnými názory, nás může nesmírně obohatit a ukázat nám další možnosti. Pomůže nám to neuzavírat se před novými a velmi důležitými informacemi.
Čím více čteme, zjišťujeme, pátráme, shromažďujeme informace a zkoumáme, tím více je nám jasné, že toho moc nevíme. A právě tento jev, toto uvědomění si všeho neznámého, nás dokáže udržet od pověr a špatně podložených faktů. Právě ona schopnost přiznat si, že vše může být zcela jinak, nás podporuje v neustálém vzdělání a růstu.
Schopnost diskuse
Schopnost diskuse je ale v dnešní společnosti velmi často neznámý pojem. Fenomén sociálních sítí to jasně potvrzuje. Reagujeme na pouhé zavádějící titulky článků, které dál již nečteme. Nepátráme po tom, zda to, co pisálci napsali je doopravdy realita, zda se to tak stalo a zda to tak opravdu je. Komentáře jsou plné nadávek, hněvu a odporu. Mít pravdu ale často vůbec není podstatné.
Chybí v nich snaha pochopit a umění diskutovat. Potřeba vnímat toho druhého a zamyslet se nad opačným názorem. Chybí nám pokora k životu samotnému. Vzýváme často falešné hodnoty a povrchní pocity. Ty hluboké a tolik potřebné prožitky se nám ztrácejí v rychlosti života, neustálém stresu a napětí, či v neschopnosti se odtrhnout od přemíry často protichůdných a zcela scestných informací. Naše skutečné životy mimo síť nám tak velmi často protékají jako písek či voda mezi prsty. Je ale jen na nás, zda nám mezi prsty opravdu protečou.