Jeho velkou neřestí a slabinou bylo, že chtěl všechno vždycky udělat sám – bez něj by nebesa padla.
Tak si to myslel, možná to tak i cítil. Příkazy mu nikdo nemusel dávat – pracoval samostatně, efektivně a dobře.
Vždycky byl mezi prvními.
Život mezi ostatními sourozenci, kteří příliš nevynikali a byli spíš těmi, kdo čekají na pokyny, ho trošku nudil. Všechno v liniích a šlépějích Otce. Nebral mu jeho nadřazenost, ale také se nechtěl nechat svazovat diktátem rodiny.
Byl nejlepší.
Být nejlepší se neodpouští ani v rodině.
Když začnou znít hlasy archandělů, celým vesmírem i neviděnými světy probíhá chvění a dunění. Není divu, že i tomu nejlepšímu, způsobily tyto vibrace pád.
Ale byl to skutečně pád?
Nebo Lucifer odešel sám?
Zcela v duchu svého svobodomyslného konání, které bylo vlastně rebelií proti rodinnému svazku.
Odešel a byl považován za odpadlíka.
Dělá si co chce, myslí si co chce…
Jádro sporu mezi Otcem a Luciferem, byli lidé.
Lucifer je chtěl zbavit svobodné vůle, kterou považoval vždy za největší kámen úrazu pro ty, kteří se neumí sami rozhodovat na “první dobrou”. Chtěl je ušetřit sporů a zbytečných bojů. Věděl, že svobodná vůle, vyžaduje silné jedince.
*
A lidé byli tak slabí…
“Nemůžeš jim Otče dát to, co mám já. Jsem archanděl a unesu všechna svá rozhodnutí.”
“Lidé dostanou svobodnou vůli. Je to takový experiment Luci. Vhozeni do pecí svých vlastních voleb, budou rozpolceni a budou se muset projevit.”
“Budou trpět. Víc než kdybych jim svobodou vůli sebral. Byli by bez ní šťastní…”
“Odporuješ snad tomu, kdo ví všechno ještě dřív než se to stane?”
“Ano, Otče. Ve vší lásce a úctě s tebou nemohu souhlasit. Žádám tě, abys lidi víc chránil!”
“To jsi můj syn? Tak, abys věděl, že je můj experiment nutný, aby zbyli jen ti nejlepší, dám jim svobodnou vůli! A ty? Ty budeš označen. Bude o tobě známo, že jsi chtěl lidem vzít možnost rozhodování. Jako kdyby byli vězni!”
*
Lucifer nesnesl pomyšlení na utrpení, které to způsobí.
Měl lidi rád.
Někdo si ho představuje jako rohatou stvůru s vidlemi a rozpálenými kotli.
Ale on ty, kteří už nemohli dál, konejší svým mihotavým světlem nad ránem.
Někdy vzhlédněte před úsvitem k nebi a hledejte ho.
Září jasně a klidně na rozhraní noci a dne.
Jitřní hvězda.
*
Psáno s vědomím, že realita může být jiná,
než je nám (mnohdy) předkládáno.
*