Někdy může upřímnost bolet, záleží na tom, jak ji podáme. Je taky velmi důležité, jak máme vyvinutý cit na to, kdy ji použít a kdy ne. Měla by být sdělována někdy opatrně a jindy bez okolků. A málokdo je tak emocionálně vyspělý, že to vždy odhadne. Málokdo je dnes neušlapaný stresem, rychlostí a spěchem, ve kterých se špatně rozlišuje to, co se ještě hodí říci a co ne. Bolestně nám často chybí tolerance, takt a schopnost respektovat odlišný názor. A mnohdy už si to sami ani neuvědomujeme.
Začít u sebe
Jednou z cest ke zvládnutí míry upřímnosti je jednoznačně začít u sebe. Být upřímný sám k sobě je to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat. Pokud si upřímně přiznám, že je pro mě nepřekonatelný problém řídit auto nebo lyžovat, nemusí to hned znamenat, že jsem neschopný. Jestliže si zároveň umím přiznat, že mě málokdo předběhne v závodu na 1 500 m, exceluji v matematice, nebo umím ušít takové modely šatů, ze kterých se mnoha lidem tají dech, ta správná upřímnost je v rovnováze a zvítězila. Nám se pak bude lépe žít.
Upřímnost jako hodnota
Upřímnost je super hodnota, nad kterou máme absolutní kontrolu, umí odrážet realitu, je přínosná, i když umí být pěkně nepříjemná. Úzce souvisí s popularitou a touhou po úspěšnosti. Založit svůj úspěch na přetvářce a sebeklamu, které nejsou vázány na realitu, vedou ke zklamání. Je to ale velmi těžké. Pokud vás třeba nezajímá móda, chtě nechtě se musíte alespoň trochu přizpůsobit a nevyrážet do společnosti ve starých či roztrhaných hadrech.
Nemůžete chodit v roztrhaných teplácích a špinaví, jinak budete společensky vyloučeni. Na druhé straně, pokud ze sebe uděláte módní ikonu, abyste to vydrželi mezi povrchními spolužáky, a pak jste nešťastní, že se na vás lepí jen povrchní ignoranti, přestali jste být k sobě upřímní. Je třeba najít zlatou střední cestu. Nenasazovat si až přílišné masky. Jinak vás nemůže okolí odhadnout a nemůžete často najít souznění spřízněných duší.
Ruku v ruce
S upřímností jde ruku v ruce kreativita, inovace, ale i zranitelnost, zvědavost i sebeúcta, schopnost postavit se za sebe i za ostatní, dobročinnost i nutnost jisté míry sobectví, kdy musíte bojovat za sebe, a v neposlední řadě nutná a prospěšná pokora. Pokora totiž není pyšná, ale váží si hodnot, které nám byly dány. Pokora se neponižuje, ale ani se nepovyšuje. Je čistá a upřímná. Pokora je něžnou rádkyní upřímnosti.