Červinka Jaroslav. Temnou hmotu tvoří tzv. černé díry?

Červinka Jaroslav. Temnou hmotu tvoří tzv. černé díry.

 

Na mém oblíbeném portále „OSEL“ mne zaujal článek: Tvoří temnou hmotu černé minidíry z úsvitu vesmíru?. Nebylo to však z důvodu zajímavosti problému temné hmoty, ale z důvodu, že se ve článku objevuje myšlenka existence miniaturních černých děr, jako stavebních elementů temné hmoty. Já raději hovořím o temné energii, neboť temná hmota energií jest, a to dnes není potřeba nijak zdůrazňovat. Představa, že temnou hmotu (dále jen temnou energii) mohou vytvářet miniaturní černí díry je jen krůček od pochopení mechanizmu transformace energie mezi hmotou a zářením, jako univerzálního fyzikálního mechanizmu trvalých přeměn ve vesmíru. Moderně tyto procesy vysvětluje Nová relativně (ne)částicová ((ne)hmotná fyzika (dále NR(N)Č((N)H)F. Ta se se dívá na vývoj našeho vesmíru velmi racionálně, a hlavně v souladu s dosud poznanými fyzikálními zákony.

Myšlenku, že „Když se vesmír nafukoval zběsilou kosmologickou inflací, tak v záhybech Higgsova pole mohly vzniknout miniaturní černé díry. Mohly by primordiální minidíry po téměř 14 miliardách let vysvětlit problém s temnou hmotou?“, považuji za zcestnou, z důvodu použití pojmu, „když se vesmír nafukoval“, protože vesmír není možno chápat ve smyslu prostoru tak naivně jednoduše, aniž by byl vzat relativní charakter každého elementu energie (hmoty) vesmíru. Myšlenka miniaturních děr není vůbec špatná, protože je možno, představit  si každou jednotlivou miniaturní černou díru jako vírou strukturu elektromagnetického pole podle strukturálních modelů sub atomových elementů týmu prof. Ošmery z VUT v Brně a transformace hmotné podstaty bosonu ZoCeLo do záření na principu transformace energie z magnetického pole do pole elektrického a naopak. Z principů NR(N)Č((N)H)F naprosto jednoznačně vyplývá, že problém počátku vzniku vesmíru, včetně velkého třesku nemá racionální teoretický základ, a vyplývá jen ze špatného přístupu astrofyziků k aplikaci matematiky v jejich oboru. Zde jsou astrofyzici vědě ještě moc dlužni.

Jedině s čím je možno souhlasit, je existence mini děr, avšak je nutno je brát v kontextu Nové fyziky, NR(N)Č((N)H)F .

Jak se dívat na konstatování, že Je jistě už únavné slyšet pořád dokola, jak je temná hmota mysteriózní a nepolapitelná. Nicméně, je to tak. Fyzici s tím chtějí něco udělat, a tak napínají svou představivost téměř až k prasknutí. Posuďte sami. Podle nové studie, kterou nedávno publikoval časopis Physical Review Letters, by temnou hmotu která nezáří, neinteraguje a nedělá prakticky nic kromě toho, že má hmotnost a působí gravitací mohly tvořit extrémně malé a zároveň primordiální černé díry, které se měly zrodit v divokém chaosu období Velkého třesku? Toto konstatování je třeba připsat na vrub deficitu teoretických znalostí astrofyziků z oborů jako je NR(N)Č((N)H)F, a zejména elektromagnetizmu, optiky částic, teorie plazmatu a laserové techniky. Pokud by si snad chtěl někdo udělat docela pohodlnou představu o temné energii (hmotě), doporučuji prostudovat vlnový charakter šíření energie ve vlnovodech, a jejich elektromagnetické vírové struktury. Vůbec nejlepší je to studovat vírové struktury elektromagnetické energii uzavřené ve vlnovodném rezonátoru. Když si povšimnete, jak se vírových strukturách předává energie mezi elektrickým a magnetickým polem, pak jste pochopili podstatu temné energie, jinak řečeno temné hmoty. Miniaturní tzv. černé díry v kosmu nejsou nic jiného než superpozice bosonů ZoCeLo. Pro hlubší pochopení podstaty temné energie je potřeba zvládnout relativitu směrů působení elektromagnetických (EM) sil generovaných Ošmerovými prstencovými strukturami EM polí. Černé díry, pokud je vezmeme jako vírové struktury EM pole odvozené od principů bosonu ZoCeLo nemáme žádný problém s vysvětlením jevů jako je, že temná hmota která nezáří, neinteraguje a nedělá prakticky nic kromě toho, že má hmotnost a působí gravitací mohly tvořit extrémně malé a zároveň primordiální černé díry, které se měly zrodit v divokém chaosu období

 

Fyzik Antonio Riotto ze Ženevské univerzity a jeho kolegové tvrdí, že by takové primordiální černé minidíry mohly vzniknout díky Higgsovu bosonu. Podle jejich představy se monodíry vynořily z nestabilit v Higgsově poli, když vesmír bezprostředně po Velkém třesku prožíval doposud ne zcela pochopenou epizodu extrémního nafouknutí, tedy kosmologické inflace. Jak se dalo čekat, nová hypotéza si ihned získala punc kontroverze, a ne každý fyzik s ní souhlasí. O Higgsovu bosonu jsem psal již na jiných místech, nicméně v CERNU byl vysloven jen jeho předpoklad na základě výtrysku energie z předpokládané struktury, podle mne EM vírové struktury bosonu typu ZoCeLo. Ve vesmíru neexistují stabilní pole, (rozumějme EM pole jako univerzální základ každé formy hmoty), a o nesmyslnosti velkého třesku nemá smysl donekonečna hovořit, to vylučuje princip Planckovy kvantové mechaniky, Einsteinovy elektrodynamiky a zejména NR(N)Č((N)H)F.

Higgsovy bosony vznikly jako zvlnění Higgsova pole, které prostupuje vesmírem a dává částicím jejich hmotnost. Když byl Higgsův boson konečně objeven, tak se ukázalo, že je hmotnost činí asi 126-násobek hmotnosti protonu. To bylo docela překvapení, protože mnozí fyzici očekávali, že by Higgs měl být těžší. S tím také souvisejí zneklidňující představy o tom, že Higgsovo pole a Higgsovy bosony nejsou v nejstabilnější možné fázi. Teoretické povědomí, o tom, co z fyzikálního hlediska vlastně je Higgsův boson, podstatně lépe vysvětluji vírová a transformační podstata bosonu ZoCeLo s jeho schopností vysvětlit jevy na pomezí transformace mezi hmotou a zářením. Opětovně dodávám, že ve vesmíru neexistuje stabilní fáze, pouze jen relativně stabilní. Jsem si naprosto jist, že pokud se týká hmotnosti, na úrovni bosonu ZoCeLo, nebo Higgsova bosonu půjde o hmotnost relativní.

 

Riotto a spol. mají za to, že by překvapivě lehký Higgsův boson mohl vysvětlit temnou hmotu. Když se totiž vesmír těsně po svém zrodu nafukoval šílenou kosmologickou inflací, tak podle nich v ne zcela stabilním Higgsově poli docházelo ke kvantovým fluktuacím, které souvisely s rozdílnými hustotami hmoty v různých oblastech všudypřítomného Higgsova pole. A takové kvantové fluktuace mohly vytvořit nepatrné záhyby časoprostoru, kde byla hustota hmoty natolik vysoká, že se zhroutily do černých miniděr. Hovořit o situaci těsně po zrodu vesmíru a jeho nafukování nemá ve fyzice žádnou oporu. Hypotéza, že veškerá hmota byly na počátku vesmíru byly soustředěna v jednom bodě je tak hloupá, že nemá cenu se tím zabývat. Skloubením Planckovy kvantové mechaniky, Einsteinovy elektrodynamiky, NR(N)Č((N)H)F a Maxwell-Farady-Červinkova etheru je zřejmé, že hmotný element nemůže dosáhnout rozměru blížícího se k nule, tedy nemůže být nekonečná hmota v jednom bodě. Záhyb časoprostoru a tak podobně jsou zastírající manévry neschopnosti lépe pochopit zákonitosti vesmíru.

Takové černé minidíry by měly hmotnost kolem 10 bilionů kilogramů, což zhruba odpovídá váze Mount Everestu. Pokud by Riotto a spol. měl pravdu, tak by tím vysvětlili, proč temná hmota nezáří. S černými děrami je to stejné. Pokud takové minidíry skutečně najdeme, tak to bude důkaz, že Higgsovo pole s Higgsovými bosony skutečně není v nejstabilnějším možném energetickém stavu. Výhodou (nebo nevýhodou, podle nátury) tohoto řešení temné hmoty by rovněž bylo, že nevyžaduje žádnou novou exotickou fyziku za hranicemi Standardního modelu. Jsem naprosto přesvědčen o chybnosti úvah o hmotnosti mini černých děr, protože v nich nenacházím žádnou logiku a vztahy k moderní fyzice a zejména k mému korigovanému Standardnímu modelu.

 

Na druhou stranu, pokud takové primordiální černé minidíry existují, jak bychom je měli najít? A jak by dnes měly vypadat, když vznikly skoro před 14 miliardami let? Riotto tvrdí, že během té doby černé minidíry zřejmě přitahovaly a pohlcovaly další a další hmotu. Zároveň by ale mělo fungovat Hawkingovo záření, při němž černé díry kvůli kvantovým jevům ztrácejí energii a tím pádem hmotu. A čím menší černé díry jsou, tím by se měly Hawkingovým zářením vypařovat rychleji. Když by tyto dva procesy pracovaly proti sobě od Velkého třesku až do dneška, jak by měly vypadat původní černé minidíry? Toť otázka, která ještě fyziky hodně potrápí. Vírových struktur, které můžeme nazývat i černé mini díry, jsou absolutně všude, jen je neumíme zatím detekovat. Jednak nám chybí detekční technika, a jednak teoretické předpoklady, jak je přesně vědecky definovat. Černé díry existují v rozměrech elementární hmotné částice bosonu ZoCeLo a všech jeho možných superpozicích, až po rozměry největších vesmírných těles. Jedno je však jisté, že jak nejmenší rozměr hmoty, tak největší rozměr je limitován známými fyzikálními zákonitostmi v podání Nové relativně (ne)částicové ((ne)hmotné) fyziky. Pojem pohlcování hmoty a jiné podobné pojmy lze nahradit pojmy transformace energie, univerzálně, mezi elektrickým a magnetickým polem. Doporučuji, netrapte se Velkým třeskem, je to velký nesmysl.

 

 

Představy, že temnou hmotu tvoří černé díry, nejsou nové. V současnosti to ale s nimi, jako s vysvětlením původu temné hmoty, nevypadá příliš dobře. Platí to zejména pro primordiální černé díry, jejichž existence je zatím zcela hypotetická. Dokud někdo neobjeví černé díry, jejichž hmota bude menší než hmotnost našeho Slunce, tak bude tohle vysvětlení temné hmoty velmi kontroverzní. Jenomže problém temné hmoty je tak zamotaný, že můžeme být rádi i za kontroverzní řešení. Doporučuji prostudovat teorii strukturálních EM modelů atomů týmu prof. Pavla Ošmery, a moje principy transformace mezi hmotou a zářením, tj. transformace energie mezi indukcemi energie v magnetickém a elektrickém poli, vázané Poyntingovými vektory v prostředí Maxwell-Faraday-Červinkova etheru. Uvidíte, že věci nebudou zas až tak zamotané, jak se zdá.

Na závěr bych chtěl dodat, že smyslem mého příspěvku je, abych podnítil zejména studenty k uvažování o velkých problémech s nadhledem, a bez respektu ke klasickým teoriím. Všechno se mění, včetně našich teorií, které budou také jednou zastaralé.

 

Napsat komentář