Dnešní sezení je opět velmi podobné tomu nedávnému jen v jiném obsazení osob.Virtuální nevěry se množí jako kapři v rybníce.
Paní XY přichází na sezení velice ztrápená a během vyprávění smáčí několik kapesníčků. Vypadá to na indikaci antidepresiv. Nespí. Špětně se soutředí v práci, doma ji nic nebaví a v hlavě – pořád stejná myšlenka. PROČ??
Nejistota se spojuje s úzkostí jako dvě kamarádky. Velmi věrné kamarádky, přestože jde o nevěru, nebo vlastně ne?
Znám to. Příběhy jsou si podobné a přibývají. Co se to s námi děje, když dokážeme v jedné posteli se svým přítelem ( manželem) flirtovat i s tím virtuálním?
Ale začněme od začátku.
Paní XY usedá na terapeutické křeslo a začíná její příběh. Má přítele deset let a vše je v pořádku. Tedy zdálo se být. Mají syna, dceru, domek za Prahou, dobrou práci, žádné dluhy, koníčky i společné přátele – takový český sen. Paní si vezme kapesníček. Pořád to nemůže pochopit. V posteli jim to taky klape – nikdy by nevěřila, že…Nemusím se ptát… Tuším. Přítel si už skoro rok píše a možná nejen píše s ženami na facebooku přes messenger. “Ale jak!” Poplakává paní XY. On jim píše “lásko moje, sluníčko, kytičko, myško, ( jako mně na začátku říkal), kočeno, dračice, líbám tvoje krásný tělo úplně všude, včera se mi o tobě zdálo” a tak podobně. A píše jim to i v tu dobu, kdy leží vedle mě, když jsme doma o víkendu nebo na splečném výletě. KDYKOLI.
“Proč to dělá?? ”
“Asi to nemá žádný racionální důvod”, uklidňuji klientku,” je mu skoro padesát a potřebuje si dokázat, že ho ještě ženy chějí, že je fakt dobrý, baví ho to. Je to lov.”
Paní XY to příliš neuklidní a po vysmrkání a otření všech slz se jakoby omluvně přiznává.
“To není všechno, on po nich žádá i intimní fotky a sám jim posílá svoje”.
“Taky svlečený”?
“Úplně”, vzlykne klientka,”proto on teď chodí do fitka tříkrát týdně”.
Teď musím paní XY především uklidnit, přece nebude kvůli svému úchylovi brát léky.
Uklidňuju ji, že tohle muži na “fejsbůku” dělají, že jsou někým úplně jiným, že se utrhnou ze řetězu a vyvádí, řádí jako puberťác, ale je to jen slovy, psaním, ťukáním do mobilu a s těmi ženami se většinou neschází. Zůstává u ťukání do mobilu. Ale vím, že i tak to bolí a prý stejně jako něvěra. Ti co píšou a flirtují, to za něvěru nepovažují – vždyť jsou to jen slova. Ale ta slova vytváří také realitu. Virtuální. A když po sexu s přítelkyní naťukpáte messenger o kráse těla nebo duše jiné ženy jiné ženě, tak to prostě divné je a stejně jako nevěra to bolí.
Psychologové se přou, jestli jde nebo nejde o nevěru( převažuje názor, že to nevěra prostě je), když je to realita tvořená jen slovy a obrázky – fotkami. Ale je to úplně fuk, na co přijdou. Bolí to stejně.. Ženy i muže. Nechápou, proč to partner dělá a často to nechápe ani on sám. Když jsem se mohla s virtuálními nevěrníky bavit, často vůbec nevěděli, že je něco špatně. Proč to dělají ? Chtěli mít pocit, že někoho mají,bylo to vzrušující, že je pěkná žena “chce” a píše si s nimi. A sami nechápali, proč to dělají. Je to trochu jako droga. Napíšu téhle kočce a ona mi možná odpoví. A když odpoví, začne atak smajlíků, lajků, žádostí o fotku, no kdy by to neznal…?
A čas od času i nevěra virtuální změní směr na tu “klasickou”.
Proto paní XY uklidňuji,že to je to dobrý a nevěra to vlastně není. A už vůbec ne fyzická. Slova snesou všechno ,ale realita je jiná..
Partner jí slíbil, že to dělat přestane. A to je hlavní, ne?
Paní XY odchází uklidněná. Bude lépe spát a antidepresiva pojídat třeba nebude nutné.
A jednou večer si paní XY sedne k “fejsbůku”, ještě před tím si udělá krásné selfíčko , naplní profil krásnými fotkami, kde jí to sluší a píše si s milým FB přítelem. Dlouho. A druhý den. A další..už si píší denně i v posteli vedle spícího přítele. Teď může i tomu svému odpustit? Nevěrníkovi virtuálnímu?