Přemýšlíte nad otázkami života, nad tím, co je na „druhém břehu“, zda jsme ve vesmíru sami, nebo zda se naštěstí nebo bohužel zase reinkarnujeme zpět na Zem?
Možná vás napadají otázky, jako: Kdo jsme a proč tu jsme. A já to vidím následovně: Všichni jsme jenom baterie udržující systém v chodu. A každý den, když se podívám na televizní zprávy, projedu internet nebo sociální sítě, se mi to potvrdí. Jedinec totiž nikoho nezajímá. Jsme masa, kterou někdo řídí, uzpůsobuje a manipuluje podle vlastních představ. Jsme jen mravenci. Dělníci odbývající si zde tu svou část. Udržujeme systém v chodu. A když to děláme chytře, dokážeme si ten čas tady na Zemi i náležitě užít navzdory naší nezáživné roli baterie.
Žijte mezi vteřinami života
Pokud sledujete směr, kterým se lidstvo vydalo v posledních letech, jistě mé tvrzení chápete. Pokud to někomu ještě nedošlo, čas to napraví. V přímém přenosu života to dřív nebo později zažije každý. To je to drsné kouzlo poznání života tady na Zemi. Zkušenost je nepředatelná. Je čím dál horší a těžší žít „svobodně“ v systému utahující smyčku. S narůstajícím počtem zákonů, příkazů, zákazů, omezení a ztráty osobní svobody se místo v životě hledá jen stěží. Je třeba číst mezi řádky a žít mezi vteřinami života. Je třeba najít svůj vlastní časoprostor. Vytvořit si vlastní mikrosvět, kam nikdo nemůže.
Život nad utrpením
Pokud je váš život jeden velký průšvih a jedna rána za druhou, musíte se naučit žít nad utrpením, které prožíváte sami, a které vidíte kolem sebe. Je třeba se obrnit silnou zdí, kam strach a bezmoc nemůže. Vytvořit si radost v srdci, duši i mysli. Starat se o své tělo, které tyto důležité orgány hostí. Ano, i duši pokládám za důležitý orgán. Je třeba se naučit radovat ze zdánlivých maličkostí. Z hřejivých paprsků slunce, darů matky země, chvilek protkaných úlevou a nerušeností tíhy života.
Vnitřní mikrosvěty
Je třeba najít své místo v životě a třeba i tam, kde o něm nikdo neví. Naše vnitřní mikrosvěty mohou být mnohem reálnější než ty, na které si lze sáhnout. Nemusí vás ani uvrhnout v osamění a můžete si do nich vzít, koho chcete. Všichni jsme jenom baterie udržující systém v chodu a sloužíme k uspokojení cizích cílů. Přesto lze najít i své místo v životě, žít mezi vteřinami, nad utrpením i bolestným poznáním v našich zážitcích, a užít si to tady až do konce.