Odchod dětí z domova je těžký především pro rodiče. Je to velká životní změna, se kterou se musí naučit žít. Pro někoho je to možná snadné, pro jiného jde o jedno z nejtěžších životních období. Je třeba jednoznačně přijmout, že tato životní změna přináší do našeho života ztrátu. Víme, že své dítě nevlastníme a že zcela nezmizí, určitý způsob života prostě ale končí. Ke každé ztrátě patří smutek. Je to normální a přirozené. Reakce se nemají potlačovat a vytěsňovat. Odžít si smutek je nejlepší lék. Plačte, vypovídejte se partnerovi i kamarádce, promluvte si s psychologem či psychoterapeutem, dejte si čas na to, abyste mohli svůj smutek prožít. Přeskočit tuto fázi není dobré.
Ach ty pocity
Podělte se o své pocity s lidmi, kteří zažívají to samé. Někdy pomůže vyhledat podpůrnou terapeutickou skupinu, třeba přes internet. Sdílet nápady a podpořit se navzájem. Je důležité pojmenovat to, co prožíváme. Každý člověk potřebuje různé řešení krizové a těžké situace. Ztráta z vylétnutí mláděte z hnízda znamená prázdnotu a tu je třeba zaplnit. Začít se angažovat v nějakých životních aktivitách. Věnovat se kariéře, zájmům, koníčkům, vnoučatům nebo pomáhat jiným lidem. Najít to, co pro vás má v životě význam, přináší pocit smysluplnosti a plnohodnotnosti života. Otevírají se nové příležitosti, na které doposud nebyl čas a peníze. Jen je třeba na ně najít chuť.
Disciplína a plán
V těžkých životních situacích je dobré plánovat si čas, stanovovat krátkodobý a dlouhodobý plán. Na každý den úkoly jako nakoupit, uvařit a cvičit. Za ty se odměnit večeří nebo knihou. V dlouhodobých plánech si plánovat činnost, na kterou se těšíte. Návštěva přátel i dětí, dovolená v zahraničí nebo splněný sen. Obnovit partnerské soužití, nebo nalézt nového životního partnera. Mnohdy s odchodem dětí z domu vyplují na povrch všechny manželské problémy, které byly zasunuty pro zachování rodiny. Často se partneři cítí jako cizinci. Obnovení vztahu chce trpělivost, ochotu a čas. Život ve dvou je obohacující a snazší. Obnovit lze i kontakt s přáteli, na které nebylo dost času.
Zcela nový vztah
Nejtěžší pro rodiče je vybudovat si nový vztah s dospělými dětmi. Přejít z pečující rodičovské role do role přátelské mezi samostatnými dospělými. Zůstat v kontaktu, ale svou naléhavostí neobtěžovat. Také se zcela neodstřihnout. Najít rovnováhu mezi tím, co chceme my a naše děti, je obtížné. Někdy je lepší SMS než telefon. Je to bez emocí v intonaci hlasu. Když má dospělé dítě problém, mnohdy se na čas vrací zpět a my jsme opět potřební. Pozor na to, aby radost z návratu dítěte nevypadala jako radost z jeho nezdaru. Když se dítě oklepe a zase odejde, rodič se opět cítí nedoceněný. Nabídněte pomoc a rozhodnutí nechte na potomkovi. Nepřebírejte za něho odpovědnost.
Chybějící sdílení
Pokud jste byli zvyklí s dětmi sdílet své pocity, radosti a starosti, můžete se jim s pocity smutku a osamění svěřit. Nenaléhejte, aby byly častěji s vámi a vyřešili to za vás. Požádejte je o shovívavost a trpělivost, než si na situaci zvyknete. Dbejte na to, aby i nadále fungovala komunikace. Snažte se nalézt interval, ve kterém se uvidíte, pokud nemáte děti přes půl světa. Je normální, že si rodič prohlíží fotografie, když byly děti malé a vzpomíná. Navštěvuje prázdný dětský pokoj a bere si k sobě něco na památku. Když se pocit prázdnoty a zbytečnosti prohlubuje, smutek vás válcuje, má vliv i na normální aktivitu, chybí vám chuť a síla jít do práce, setkat se s přáteli a nic vám nepřináší radost, je třeba navštívit lékaře, ať neupadnete do deprese, kterou je třeba léčit.