Úskalí pozitivního myšlení

Slovní spojení „pozitivní myšlení“ ve mně budí ostražitost. Na různých setkáních a seminářích tohoto typu se sice můžeme navzájem obohatit a jde o velmi příjemně strávený čas, ale pak se vracíme zpět do svých životů opředených okolnostmi, sociálních kontaktů a reality života. Pak často narazíme na skutečnost, že i když se snažíme sebevíc, okolnosti nejdou tak, jak bychom chtěli, i když věříme a pozitivně myslíme.

Myšlení je neutrální

Myšlení směřuje k pochopení a jde o sestavování souvislostí dané problematiky. Nejde o traumatizující přehrabování ve vzpomínkách, které nás přitahují a ovládají proti naší vůli. Při aktu vzpomínání a většinou nekontrolovaného, zpětného, pocitového prožívání nijak nevzniká struktura porozumění a pochopení této oblasti. Vezeme se na vlně pocitů ze zprostředkovaných vzpomínek. Zažíváme něco, co neovládáme. Myšlení není negativní či pozitivní. Myšlení je prostě neutrální. Pozitivní a negativní je naše vnímání dané situace.

Vše v rovnováze

Nejde o to žít pouze pozitivní nebo negativní život. Vše má být v rovnováze. Chceme žít harmonický, příjemný a šťastný život. Umět přinášet i to těžké, nepříjemné a bolestné, které každý život přináší. Pocit harmonie, příjemného štěstí, dobré nálady a příjemného duševního naladění jsou škálou specifických, pocitových stavů, které leží v průniku mezi extrémy pozitivního a negativního. Důležitý je náš postoj k tomu, co k nám přichází a následně to, co z toho nakonec sami tvoříme.

Poperte se s negací, je přirozená

Pokud na nás někdo křičí, necítíme se dobře. Nazveme dotyčného negativním člověkem. Jiný člověk se ale ve stejné situaci dovede cítit normálně, klidně i vesele. Prostě se jej to nedotýká. Nejde vždy o hroší kůži nebo lhostejnost. Jde o schopnost vnímání situace. K životu prostě patří, že na nás třeba někdo zakřičí. Pozitivní nebo negativní vnímání není objektivní stav, ale úzce subjektivní kategorie. Sami přisuzujeme danému jevu, člověku, chování a okolnostem pocitové přívlastky.

Když to není černobílé

Je lepší být pozitivní nebo negativní? Je lepší světlo nebo tma, chlad nebo horko, černá nebo bílá, nádech nebo výdech, žena nebo muž? Jde o nesprávné položené otázky. Ve skutečnosti potřebujeme to, co nám více chybí k harmonizaci. Potřebujeme umět přijmout oba extrémní stavy. Pak si lze vytvořit návyk a schopnost vytvářet harmonické naladění. Jde o to myslet funkčně a vnímat tak i příchozí okolnosti. Získávat a zpracovávat zpětnou vazbu, která je podpůrná a lze se o ni opřít. Pokud nepřekročíme rámec pozitivního myšlení a nedoplníme jej vnímáním a úsilím, stane se z něj jen pozitivní namlouvání si něčeho. A to nás brzdí v objektivním vnímání reality.

Zaměření pozornosti

Naše pocity, emoce, způsob myšlení a jednání v životě předurčuje to, co jsme si zvolili pozorovat, ať už vědomě nebo nevědomě. Pokud jsme zaměřeni vidět v životě spíše chyby a nespravedlnost, mentálně žijeme v nepřátelském vesmíru. Pokud jsme zvyklí a naladění sledovat a vidět v životě spíše radost, dobrou náladu, přátelství, lásku a vidíme, že se věci dají zlepšit a vyřešit, žijeme v příznivém a přátelském vesmíru. Výsledek a pocit ze života je diametrálně odlišný. Jde o návyk a schopnost vyhodnotit, na co chceme zaměřovat svou pozornost, nikoliv jen o pozitivní myšlení.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *