Jak objevit nové částice pomocí černých děr.

(Komentář)

 

Černá dvojdíra jako experiment pro objev ultralehkých bosonů. Kredit: D. Baumann.

Jestli existují ultralehké bosony a pokud kondenzují u rychle rotující černé díry, která se nachází ve dvojděrném systému, tak bychom mohli takové extrémně lehké bosony skutečně objevit. Rýsuje se před námi nové vesmírné dobrodružství.

 

Od samého počátku se v článku užívají termíny velmi zatížené překonaným přístupem limitovaným klasickou představou o fungování objektivní reality. Zejména tím myslím zastaralé pojetí hmoty a částice. Z obrázku je zřejmé, že autor má velmi nejasnou představu o fungování děr v hlubokém mikrokosmu. Je správné hledat spojitosti mezi objekty v makrosvětě a mikrosvětě, ale existuje zde zásadní chyba v přístupu k řešení problému. Zatímco klasický přístup odvozuje fyzikální zákony od zkoumání těles (hmoty) od makrokosmu přes reálný svět k mikrokosmu, Nová relativně (ne)částicová ((ne)hmotná) fyzika (chemie,) (NR(N)Č((N)H)F(Ch)), studuje objektivní realitu ze zcela opačného směru. To znamená od chování elektromagnetických vírových struktur vytvářejících možnost relativního chápání hmotnosti a zářen ve vzájemné jednotě v hlubokém mikrokosmu. Takové pojetí podstatně rozšiřuje možnosti studia částicovým fyzikům, a zejména značně omezuje systémové chyby kvantové teorie, když zcela pojímá částice jako kumulovanou energii v určitém prostoru, jako grupu EM vlnění celého Fourierova spektra ve vzájemné koincidenci. Čtenář se může pro vlastní uvedení do problematiky NR(N)Č((N)H)F(Ch) seznámit na internetu s články prof. Pavla Ošmery a Ing. Pavla Wernera (stringtheory). Studiem jejich práce si může vytvořit předpoklady pro pochopení NR(N)Č((N)H)F(Ch).

            Nový přístup zájemcům umožní vytvářet nové představy o fungování objektivní reality odvozené od zákonitostí chování energie (hmoty) v hlubokém mikrokosmu. Zejména vzájemnou relativitu hmoty a záření, a princip vratné transformace mezi elektrickým a magnetickým polem, jako nositeli energie (hmotnosti).

 

Pátrání po nové fyzice nabírá na obrátkách. Některé teorie, které se odvažují do divočiny za hranice Standardního modelu částicové fyziky, předpovídají existenci doposud neznámých ultralehkých částic. V tomto případě by šlo o skutečně dramaticky lehké částice, které by byly mnohem lehčí než momentálně nejlehčí známé částice.

 

            Předpoklad vzniku Nové fyziky byl dán objevem nového modelu atomu vodíku prof. Pavlem Ošmerou, zhruba před deseti roky. V rámci obhajoby a prosazování uznání zásadního významu jeho práce byly v České republice formulovány základní principy relativity hmotnosti a tím i částic. Nová fyzika vychází z rozšířené Maxwellovy a Faradayovy představy o vakuu, známé nyní jako Maxwell-Farady-Červinkův ether. Jeho podstata spočívá z představy, že vesmír je vyplněn EM vírovými strukturami vytvářející všechny formy energie (hmoty) včetně temné energie (hmoty). To samozřejmě zásadně mění představy o hmotě, tak jak jsou zažity částicovými fyziky. Tím je také zatížen tento článek. Jak je zřejmé po Nové fyzice není třeba pátrat, stačí věnovat trochu více pozornosti pracím českých vědců.

Jestli takové částice existují, tak budou tak velice slabě reagovat s běžnou hmotou, že je bude nesmírně obtížné detekovat současnými srážeči částic anebo detektory temné hmoty. Fyzik Daniel Baumann z Amsterdamské univerzity a jeho kolegové proto navrhují, že by takové částice bylo možné zachytit v signálech gravitačních vln, které vznikly v dalekém vesmíru splynutím černých děr. Jejich výzkum publikoval časopis Physical Review D.

            Jak je asi zřejmé z předchozího, na existenci částic je třeba se dívat z pohledu NR(N)Č((N)H)F(Ch), a to znamená vzít v úvahu, že existuje ohromné množství částic které jsou vždy svou podstatou absolutně vlnového rezonančního charakteru. Takže tento odstavec vyjadřuje nejistotu, a je odrazem určité zmatenosti dané klasickým přístupem. O tom svědčí zejména používání pojmu gravitační vlna. Je to síla nebo vlna? Gravitace byla vždy chápána jako síla. Takže gravitační vlna není gravitace. Byly jen zachyceny standardní EM vlny generované při koincidenci hmotných energetických (EM) vesmírných objektů. Gravitace je jednou z dosud známých si,l a vzniká superpozicí sil elementárních relativních hmotonů ZoCeLo, obsažených v hmotných objektech, mezi nimiž gravitaci zkoumáme. Takže přístup je třeba přehodnotit.

Jsou to fermiony, tedy částice, které představují hmotu, a pak bosony, což jsou částice, které zprostředkovávají fyzikální síly. Podle některých teorií by právě ultralehké bosony, pakliže existují, měly vytvářet velké kondenzáty kolem rychle rotujících černých děr. Mohl by to zařídit proces zvaný rotační superradiace, při kterém záření získává energii rozptylem na rotujícím objektu, což může být i černá díra.

            Z tohoto odstavce je zajímavá jen poslední věta, která naznačuje správný přístup k řešení problému. Problému, který byl již před deseti léty vyřešen českými vědci, jak bylo uvedeno dříve. Stačilo by kdyby zahraniční vědci byli více informováni o naší práci.

Černým dírám, které by obklopoval oblak ultralehkých bosonů, se říká „gravitační atom“. Uspořádání takového systému totiž důvěrně připomíná proton s elektronem v atomu vodíku. Jen je pochopitelně mnohem větší, přímo gigantických rozměrů. Například, tak jako elektron v atomu vodíku, může i oblak ultralehkých bosonů nabývat různých stavů, které se navzájem liší energií.

Představy o černých dírách jsou dávno překonané, protože vycházejí pouze z pozorování astronomů bez znalosti procesů v hlubokém mikrokosmu na principech Maxwell-Faraday-Červinkova etheru.

V případě atomu vodíku je možné laserovým paprskem vyvolat přechody mezi různými energetickými stavy. Když je energie laseru přesně nastavená, tak způsobí, že elektron hupsne do jiné energetické hladiny. Podobně působí na „gravitační“ atom přítomnost druhé černé díry, která by byla s první černou dírou ve dvojhvězdě, tedy vlastně ve dvojdíře. V takovém případě sehraje roli laserového paprsku, který by měl vyvolat přechod oblaku ultralehkých bosonů, gravitace druhé přítomné černé díry.

           Zde bych jen opakoval nedostatky klasického kvantově mechanického přístupu k představám o částicích. Stačí se podívat na Strukturální modely vědců z Brna, a snadno mé výhrady pochopíte.

Teď přicházejí na scénu gravitační vlny. Vědci poslední dobou s vypětím všech sil dovedou detekovat gravitační vlny, které vznikají, když se dvojice černých děr srazí a vytvoří jediný objekt. V nové studii Baumann a spol. prokázali, že přechody bosonového oblaku na hladiny o jiné energii mohou zanechat charakteristické „otisky prstů“ na gravitačních vlnách, které přiletěly od splynulých černých děr.

Jen musím opakovat, že žádné gravitační vlny nebyly zachyceny. Pouze bylo zachyceno EM záření. A je nevhodné ho nahrazovat termínem gravitační vlny. Gravitace je síla, a tu vlna sama o sobě gravitaci nepředstavuje. Pouze ji generuje, ale pak musí být vlna kumulovaná v určitém ohraničeném prostoru. Takový prostor nazýváme částicí.

Pozorování takových otisků by se mohlo stát významným testem životaschopnosti pro teorie, které předpovídají existenci ultralehkých bosonů. Současné gravitační observatoře bohužel nejsou tak citlivé, aby mohly tento jev pozorovat. V dohledné době by se ale přístroje měly zlepšit, a pak se takové pozorování stane významným cílem pro budoucí experimenty.

            Zde bych jen zopakoval potřebu jiného pohledu na částice, tedy jejich relativitu danou jednotou energie v magnetickém a elektrickém poli, tvořící relativní částici. Jednota energie v elektrického a magnetického pole je dána vztahem definovaným Poyntingovým vektorem.

                                               Děkuji za pozornost.

                                                                                               Ing. Jaroslav Červinka.

 

 

Vložit komentář

Komentáře