Výchova dětí se přesunula od autoritářství k demokracii. Chybí disciplína a rodič už není vůdcem smečky. Měl by být ale autoritou a neměl by se nechat dětmi vodit za nos. Měl by být pevným bodem a ostrovem jistoty. Průvodcem svých dětí, které svým příkladem připravuje na samostatný život.
Rodiče jsou majákem, který svítí v dálce. Světlem a bezpečím, kam se může dítě uchýlit ve své zmatenosti. Jde o vůdce smečky, kteří musí svá mláďata naučit, aby se postarala sama o sebe a stala se nezávislými. Dospělí mají zkušenost a vytvářejí prostředí důvěry. Vědí, co děti potřebují, což dává dětem pocit jistoty. Výchova ve vzájemné důvěře, místo přehnaného zaměření na výkon a kontrolu, dokáže přinést úspěch. Díky příkladu rodičů pak dítě zdárně rozvíjí své schopnosti. Být dobrým rodičem je pak mnohem lepší, něž chtít být perfektním rodičem. Je třeba, aby dítě vědělo, že chybovat, je lidské.
Být k dispozici
Vedení vyžaduje empatii a snahu být co nejvíce přítomen. Autentický rodič působí důvěryhodně. Děti jsou schopny dávat svým rodičům zpětnou vazbu, ale nejsou schopny převzít plnou odpovědnost za své životy. Díky absenci zkušenosti a informací, potřebují napřed vyrůst a zkušenosti získat. Pak se mohou sami rozhodnout. Děti potřebují hranice, lásku a empatii. Vedení je spojeno s uměním naslouchat, porozumět a přání dětí převézt k procesu rozhodnutí. Je důležité ptát se dítě na názor, brát jej v potaz, i když pak rozhodneme jinak, než dítě chce. Dítě získává důvěru, že rodiče dělají to nejlepší rozhodnutí. Navíc je lepší rozhodnout špatně, než vůbec.
Efektivní vedení
Efektivní vedení spočívá v hlubokém respektu k sobě samému i k dítěti. Rodič by měl umět i říci ne. Forma odměňování a chválení dětí pro motivaci dítěte se mnohdy stává formou trestu, který vytváří mezi dítětem a rodičem vztah jako mezi šéfem a zaměstnancem. Děti chtějí být součástí našich životů, nikoliv středem vesmíru. Mají trávit čas v dětském kolektivu stejně jako čas s dospělými. Jsou jako opičky, které se učí příkladem a vše odkoukají. Pokud jim neposkytují rodiče dostatek svého času, jsou zmatení. Pokud je dítě součástí, nikoliv středobodem, necítí se osamělé a má pocit sounáležitosti. Děti nemají problémy s chybami dospělých, pokud vidí, že za ně rodiče převzaly odpovědnost a přiznaly svá omezení. Potřebují rodiče, kteří vědí, co chtějí. Potřebují lásku, zájem i pravidla. Nepřítomnost citů děti poškozuje a ty se pak marně hledají samy sebe i pevný záchytný bod.