Už jste se setkali s tím, že si nějakou situaci pamatujete zcela jinak, než jiní lidé, kteří u toho byli s vámi? Podle odborníků je to zcela běžné.
Podle posledních výzkumů nám paměť slábne už od 25. let a vzpomínky z dětství se nemusí vůbec podobat tomu, co jsme skutečně prožili. Navíc se s přibývajícím věkem stále častěji vracíme ve vzpomínkách do našeho dětství.
Jak je to se vzpomínkami
Podle vědců si mohou vzpomínky vytvářet i miminka, ale neumí si je uchovat. Vytvářejí se u nich shluky buněk, které narušují spojení nutné k dlouhodobému ukládání vzpomínek. Proto si z dětství vybavujeme jen pár útržků. Takzvanou mozkovou mlhu nebo zamlžení mysli vědci nazývají dětskou amnézií. Podle nich zapomeneme většinu zážitků z raného dětství po dovršení 7. let.
Klamavé vzpomínky
Často si také pamatujeme i to, co jsme ve skutečnosti neprožili. Vzpomínky z dětství jsou velmi pravděpodobně falešné. Přejímáme za své i to, co nám vyprávějí jiní a tyto vzpomínky se nám jeví jako pravdivé. Nikdy neznáme celý příběh a to ani ten svůj. Zjistit, zda jsme to skutečně prožili, jenom jsme si to představovali, anebo jsme o tom jen mluvili s jinými lidmi podle vědců ve skutečnosti vůbec nejde. I v dospělém věku dochází ke zkreslování vzpomínek, zejména u lidí s velkou fantazií.
Jak je to s pamětí
Lidé, kteří trpí takzvanou hyperthymesií neboli syndromem, který způsobuje vynikající autobiografickou paměť, často nedokážou žít běžný život. Denně si spontánně vybavují abnormální množství detailů ze svého života, což je nesmírně vyčerpává. Spoustu neshod také v běžném životě způsobuje fakt, že si zpětně vybavujete jen pouhou část reality, kterou prožijeme a navíc každý jinak. Vzájemně se často obviňujeme neprávem, aniž bychom si to uvědomovali.
Přetváření minulosti
Naše vzpomínky se tvoří až v momentě, kdy si je zpětně vybavujeme. Podle výzkumu se zejména ve chvílích, kdy prožíváme silné emoce, zaměřujeme na detaily. Jenže nám současně mnoho detailů naopak uniká. Vzpomínky a emoce se vzájemně proplétají. Navíc naše vzpomínky ovlivňuje naše momentální nálada. Podle ní si totiž lépe vybavíme vzpomínky, při kterých jsme byli ve stejném rozpoložení.
S přibývajícím věkem stoupá i pozitivita
V pozdějším věku si vybavujeme více pozitivních událostí, zatímco v mládí inklinujeme k těm negativním. Neutrální emoce nám v paměti neutkví. Paměť je podle vědců nedokonalý nástroj, i když je pro nás zcela nezbytná k získání životních zkušeností. K její regeneraci potřebujeme stále nové a pro tělo neznámé podněty. Stejně tak ji musíme nechat i odpočívat.