Stejně jako izraelské letectvo má i izraelská armáda skromné, ale o to pevnější kořeny. Izraelské pozemní síly mají svůj původ v Haganě, sionistické polovojenské jednotce vytvořené na počátku 20. let 20. století k ochraně židovských zájmů.
Hagana spolupracovala s britskými úřady, ale v roce 1944, kdy se blížila porážka Osy a potřeba židovského státu byla stále zřetelnější, se stala nepřátelskou. V roce 1947 byla Hagana reorganizována na pravidelné armádní jednotky a dva týdny po založení Státu Izrael přejmenována na Izraelskou armádu.
Od té doby izraelská armáda bojovala každé desetiletí od svého založení. Vedla řadu válek na obranu Izraele a podnikla řadu trestných výprav na Sinaj, do Libanonu, Gazy a na Západní břeh Jordánu.
V roce 1947 nízký počet obyvatel Izraele, ale vysoká úroveň vzdělání znamenaly, že jeho občané mohli poměrně rychle vycvičit a zorganizovat národní armádu. Omezení lidských zdrojů také znamenalo, že izraelská armáda měla tendenci tíhnout k technologicky vyspělým silám s vysokou palebnou silou a stát se v nich zdatnější než její sousedé. S ohledem na to vám přinášíme pět válečných zbraní izraelské armády, se kterými by se nikdo na Blízkém východě rozhodně nechtěl utkat v boji:
Hlavní bojový tank Merkava
Merkava je prvním a jediným izraelským hlavním bojovým tankem, který vznikl z iniciativy generála Israela Tala, velitele obrněných sil. Tank byl speciálně navržen pro izraelskou tankovou doktrínu: nízko nad zemí, s výkonným kanónem a dokonce s motorem umístěným v přední části tanku, aby byla zajištěna ochrana posádky. V kombinaci se silně skloněným kompozitním pancířem byla Merkava vynikajícím obranným tankem, který se dobře hodil k obraně proti egyptským obrněným formacím na Sinaji nebo syrským silám na Golanských výšinách.
Rané verze tanku Merkava měly stejný hlavní kanon britské konstrukce ráže 105 milimetrů jako první verze amerického tanku M1 Abrams. Novější verze jsou vyzbrojeny hladkým kanonem místní výroby ráže 120 milimetrů. Hlavní zbraň Merkavy je přesná na vzdálenost nejméně 2 000 metrů, a to pomocí vysoce explozivních protitankových (HEAT) a pancéřových (AP) střel. Konvenční střely doplňuje střela LAHAT; laserem naváděná střela LAHAT, kterou lze vypálit z hlavně Merkavy, dokáže zasáhnout cíle až na vzdálenost 9 000 metrů.
Tanky Merkava byly jedny z prvních obrněných vozidel, která byla vybavena systémy aktivní ochrany proti řízeným střelám. Izrael vyrobil něco přes 2 000 tanků Merkava všech verzí, z toho 660 nejnovějších tanků Mark IV.
Systém Spike Missile
Střela Spike je izraelský systém protitankových řízených střel s jednou konstrukcí pro všechny. Systém Spike SR (Short Range) je jednorázový systém střel na jedno použití, podobně jako starý americký systém LAW. Spike má tepelný vyhledávač, tandemovou bojovou hlavici s tvarovanou náloží (pro porážení reaktivního pancíře) a dosah 800 metrů.
Spike se montuje na vše od pozemních vozidel až po vrtulníky Seraph (Apache), námořní plavidla a bezpilotní letouny. Lze jej použít proti tankům a obrněným vozidlům, lodím, letadlům, a dokonce i proti jednotlivým vysoce hodnotným teroristickým cílům.
Větší verze Spike jsou v podstatě stejné střely ve větším měřítku. Spike MR, podobný americkému Javelinu, má dosah 2 500 metrů. Spike LR, podobný americkému TOW-IIB, má o něco větší dosah 4 000 metrů. A konečně Spike ER má podobné vlastnosti jako americký Hellfire. Verze Spike bez přímé viditelnosti, Spike NLOS, vede optický kabel, který operátorovi umožňuje vyhledávat a ničit cíle na vzdálenost 25 kilometrů.
Namer Obrněný transportér
Většina bojových vozidel pěchoty není – navzdory očekávání – silně pancéřována. Vozidla jako M2 Bradley, BMP-3 a Warrior nejsou nijak zvlášť pancéřována proti přilétajícím tankovým střelám a moderním protitankovým řízeným střelám, což je zvláštní vzhledem k tomu, že bojová vozidla pěchoty mají bojovat po boku mnohem silněji pancéřovaných tanků.
Namer se však liší tím, že je vlastně postaven ze starších tanků. Bojové vozidlo pěchoty Namer je raný model tanku Merkava Mk.1 s odstraněnou věží a hlavním dělem a s obrovským množstvím pancíře na předním pancíři, bocích a bocích. Namer váží zhruba tolik jako Merkava před úpravami, což svědčí o množství přidaného pancíře.
Na Namer bylo přestavěno asi 120 Merkavů, což stačí na vybavení asi tří praporů. Namer má tříčlennou posádku, včetně řidiče, obsluhy dálkové zbraňové stanice a velitele. Může nést devět pěšáků.
Útočná puška Tavor
Tavor je druhou generací izraelské domácí pušky, která je standardní zbraní pěchoty IDF. Futuristicky vyhlížející puška Tavor má konstrukci bullpup, kdy je zásobník umístěn v pažbě, což umožňuje kompaktní design při zachování puškové délky hlavně.
Tavor sice vypadá jako puška 21. století, ale její kořeny sahají až do století dvacátého. Kompaktní puška používá plynový otočný závěr, který vychází z AK-47, jenž byl zase inspirován M-1 Garand. Konstrukce bullpup umožňuje pušce dosáhnout kompaktní délky 28 palců při zachování 18palcové hlavně.
Tavor je komorován v ráži 5,56 mm a lze do něj umístit standardní zásobníky NATO na 30 nábojů. Menší, kompaktnější verze mají kratší hlavně a jsou komorovány v pistolové ráži 9 mm Parabellum.
Systém vícenásobného odpalování raket “Smasher”
Izrael má tendenci přejmenovávat americké zbraňové systémy a toto je jeden z případů, kdy je nový název mnohem lepší než ten starý.
Raketomet “Smasher” je ve skutečnosti americký raketomet M270 MRLS. Tento raketomet, který je základem dělostřelectva americké armády, byl vyvinut v 70. letech 20. století jako součást “velké pětky” zbraňových systémů, které měly změnit armádu. “Smasher”, založený na upraveném podvozku M2 Bradley, nese dvanáct raket ráže 227 milimetrů. Baterie tří vozidel dokáže za jednu minutu vyslat 23 184 kusů kazetové munice s nasycením na ploše jeden krát jeden kilometr.
Izrael má 48 systémů “Smasher”. V současné době má Izrael k dispozici pouze rakety s doletem 40 kilometrů, ale připravují se nové rakety s doletem 150 kilometrů. Tyto rakety umožní izraelskému dělostřelectvu umístěnému v Haifě zasáhnout Damašek.
Kyle Mizokami píše o obraně a národní bezpečnosti v San Franciscu a publikuje v časopisech The Diplomat, Foreign Policy, War is Boring a The Daily Beast. V roce 2009 spoluzaložil blog o obraně a bezpečnosti Japan Security Watch. Můžete ho sledovat na Twitteru: @KyleMizokami. Tento článek byl původně uveřejněn v roce 2015 a kvůli zájmu čtenářů je publikován znovu na webu nationalinterest.org