Perex: Málokterá příběhová linie je tak intrikující jako objevení ztraceného města. Pověsti o městech pohlcených časem, pískem nebo vodou na nás působí magneticky, přičemž nám umožňují nahlédnout do hlubin lidské historie. Tento článek se však zaměřuje na město zcela odlišné od ostatních, město, které se ukrývá hluboko pod zemským povrchem, zapomenuté a přesto plné umění, […]
V dnešní době se otevírají nové možnosti objevování neznámých míst a tajemství naší planety. Jedno z těchto fascinujících míst je podzemní město, které se skrývá pod našimi nohama. Objevení podzemního města Podzemní město bylo objeveno náhodou při hlubokém vrtání pro vodní studnu v jednom malém městě na západě Evropy. Místní obyvatelé byli zděšeni, když se
Oproti dobám minulým, žijeme své životy rychle a zběsile. Více virtuálně, než v přímém přenosu života. Jsme uspěchaní, nervózní, otupělí a apatičtí. Hrne se na nás tolik informací, že je nestačíme zpracovávat. Přestáváme rozlišovat důležitost věcí. V každou vteřinu našeho života se někdo rodí a někdo umírá. Populace na planetě roste. Je nás tolik, až
Vendula byla takový babochlap. Ne že by byla na ženské, ale na někoho to tak mohlo působit. Postavou hranatá, jednáním rázná a rovná jako chlap. * Pracovala na pile na pozici účetní. Léta práce mezi chlapy, ji ukovala. Pevná jako skála. Co řekla, platilo. Když byl někde problém, dokázala zasáhnout a zchladit rozpálené palice.
Asi neexistuje člověk, který by měl ve všech ohledech pro strach uděláno. Naopak, velký strach mnoho z nás provází po dlouhou dobu. Pocit nejistoty, že nám něco může ublížit a že něco nemáme pod kontrolou, k nám někdy prostě přichází, kdykoliv se mu zachce. Naučme se vést se svým vlastním strachem dialog. Pociťovat strach není jenom
Pokud máte pocit, že jste přišli změnit svět tím, že budete měnit sebe, jste na dobré cestě. Náš život ale nemá za cíl jen změnit tento svět a nejsme voláni jen k neustálé činorodosti a činnosti. To je totiž nekonečné blues. Kdyby tomu tak bylo, ocitli bychom se v bludném kruhu, který nikdy neskončí. Jestliže ale
Občas je lepší přestat hledat odpovědi na své otázky venku a začít je hledat uvnitř. Zastavit se a zaposlouchat se do toho, co nám říká naše vlastní srdce. Dotkneme se tak často mnoha bolestí i spousty hněvu. Možná se dotkneme také osamělosti a mučivé úzkosti. A pak zaslechneme cosi, co je ukryto ještě mnohem hlouběji.
Překročili jste čtyřicítku a při pohledu do zrcadla se vám chce plakat? Máte pocit, že všechny iluze jsou ty tam a ono prozření se vám lepí na paty jako smůla? Přestaňte se babrat v záplavě zármutku, kdy vidíte, že muži zrají jak víno a ženy se naopak stávají v tomto věku již neviditelnými. Vykašlete se na krizi
Někdy nás dusí uvnitř pocity. No občas je to taková tíha, kterou s lehkostí rozpustí …”naše záchranná kotva”. Znám to : ”…sedím v kuchyni, koukám před sebe a vidím hodiny, který ve tvé nepřítomnosti ukazují kolem půl 11 v noci. Vstávám otevírám lednici koukám před sebe a i když jsem už po jedné láhvy vína, cítím
Všichni dobře známe citáty a absolutní moudra. Často nám vyznívají jako klišé. Jde ale o to, co v nich chceme cítit a vnímat. Jak s nimi naložíme a jaký význam jim sami dáme. Tak třeba: „Člověk má největšího nepřítele sám v sobě. Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné. S velkou mocí přichází velká odpovědnost.
Muž v kostkované košili, pletené vestě s knoflíky ze želvoviny, manšestrácích hnědé barvy. Seděl pod lípou a čekal, až kolem něj prosviští vrchní. Roznášel pivišťata se smetanově bílou a hustou pěnou. * Vedro bylo k padnutí a stín lípy byl vítaným úkrytem. Bedřich Čumteles byl tím mužem v kostkované košili. Dobrácký obličej zdobil mocný knír, na očích nasazené
Nejdůležitější ze všeho je umět přijmout sami sebe. Se svými negativy, slabostmi, nedokonalostmi i obavami. Je třeba si najít to, co je pro nás v životě důležité a přijmout sebe sama. Objevit své přednosti, činnosti co nás baví a co nám jsou blízké. Něco, co nás naplňuje a činí šťastnými. Každý člověk na světě má něco,