Pes je neodmyslitelný přítel člověka již od pradávna a od těchto časů býval člověkem cvičen a učen povelům, které se pes od jiných zvířat v přírodě učil nebývale rychle. Stal se tedy nejlepším přítelem člověka, kterým je dodnes. Časem se vyvinula druhová rozmanitost a pes byl šlechtěn k různým činnostem, od lovu, hlídání obydlí či později jen pro potěšení. Všechna tato fakta dokládají, že pes je neobyčejně inteligentní a učenlivá bytost, která je novým povelům ze strany člověka otevřena.
Jak vybrat psa?
Zpočátku bychom si měli rozšířit obzory v nezměrném množstvím ras a plemen, a mezi nimi si zvolit plemeno, které nám bude nejbližší svou povahou. Každý pes vyžaduje něco jiného, a tudíž se každý k něčem jinému hodí. Ovčácký pes se například nestane hlídačem, a naopak z hlídače neuděláte například psa na agility. Umění tedy nastává již při samotném výběru. Psa bychom neměli volit pouze podle vzhledu, ale i podle jeho potřeb, jelikož štěstí našeho čtyřnohého kamaráda je štěstím i pro nás. Porozhlédneme-li se tedy v širokém sortimentu a určíme si na co bude pes určen, najdeme tedy prodejce štěňat nebo vyhledáme psí útulek a pomůžeme tím i jednomu živému tvorovi najít hřejivý pocit bezpečí domova.
Starého psa novým kouskům nenaučíš
Všichni jistě známe toto přísloví. Kolik se na něm ale nachází pravdy? Výsledek není až tak složitý. Každý má šanci se naučit nové kousky a vstřebat nové znalosti. Nemůžeme ale změnit samotnou povahu a podstatu psa. Každý již s přibývajícím věkem stejně jako člověk získá svou hrdost a vlastní rozum, kterým se řídí. Musíme tedy psa znát nebo v případě psa z útulku poznat a následně začít se samotným výcvikem, který by měl být založen na odměnách. Nesmíme se ale na druhou stranu psa bát ani potrestat, když opakovaně nedělá, co by měl. Základem je vcítit se do jeho kůže a představit si situaci ve které se nachází a s možnostmi které má. Sžít se s ním a podle něj nastavovat kritéria a cíle, kterých je schopen dosáhnout. Pes je člověku bližší, než se na první pohled může zdát a srovnání s lidskou povahou je tedy na místě. V prvním případě bychom se tedy měli otázat, co bychom na místě psa dělali my?
A proces výcviku?
Výcvik je běh na dlouhou trať a takřka nekonečný z důvodu zapomínání. Tak jako lidé i pes zapomíná a prožívá pocity a nálady podle kterých se jeho chování mění. Také si musíme uvědomit, že pes je zvíře, které žilo ve smečce a je tedy zvyklí na osoby kolem sebe, které zná a kterým věří a které se mu budou věnovat. Když k tomu nedochází pes je zmaten a zklamán, čímž si často staví hlavu a schválně neposlouchá, jen aby si vynutil pozornost své smečky-tedy Vás. Každodenní věnování se výcviku je tedy na místě. Věnujeme-li psu dostatek času a péče dochází k přátelství mezi nimi, a to je důvod kvůli kterému každý psa cvičí, kvůli citovému poutu. Na to je třeba myslet a myslet, že ke každému citovému poutu je třeba čas a tady vzniká poslušnost a cvičenost psa. Jak učit jednotlivé kousky vypisovat nebudu, jelikož návodů je mnoho, ale bez takovýchto základních informací a poznatků, které je zapotřebí si uvědomit, jsou k ničemu. Základem výcviku je odměna s trestem, které musí být nastaveny v rovnováze dané podle povahy psa. Myslete ale vždy nejen na psa, ale i na živou bytost s city, která se v něm nachází a tu nesmíte ranit.