Dopis o spravedlnosti a otevřené debatě

Dopis o spravedlnosti a otevřené debatě, který podepsalo 150 západních autorů a myslitelů, mj. J. K. Rowlingová, Salman Rushdie, Martin Amis, Francis Fukuyama, Garry Kasparov aj.

Český překlad Michael Žantovský:

Naše kulturní instituce čelí vážné zkoušce. Mohutné demonstrace za rasovou a sociální spravedlnost přinesly dlouho zanedbávané požadavky na reformu policie a širší výzvy k větší rovnosti a inkluzi v celé společnosti, v neposlední řadě v oblastech vysokoškolského vzdělávání, žurnalismu, filantropie a umění. Ale tato potřebná změna přinesla i nový druh morálních postojů a politických stanovisek, které směřují k posílení ideologického konformismu na úkor otevřené debaty a tolerance vůči rozdílným názorům. Zatímco prvnímu z těchto jevů tleskáme, pozvedáme svůj hlas proti tomu druhému. Antiliberální proudy získávají na síle po celém světě a mají mocného spojence v Donaldu Trumpovi, který představuje opravdovou hrozbu demokracii. Ale odpor vůči těmto jevům se nesmí změnit v nový druh dogmatismu a donucování – pravicoví demagogové již této tendence využívají. Demokratické inkluze, kterou si přejeme, lze dosáhnout jedině tehdy, pokud se postavíme proti ovzduší netolerance, které se šíří na všech stranách.

Svobodná výměna informací a myšlenek, která je životodárnou krví liberální společnosti, je každým dnem víc a víc omezována. Zatímco něco takového jsme si zvykli očekávat od radikální pravice, snaha o omezování svobody projevu se šíří vzrůstající měrou v celé naší kultuře: patří k ní nesnášenlivost vůči nesouhlasným názorům, módní tendence veřejného zahanbování a vylučování a tendence nahrazovat řešení složitých politických problémů slepou morální jistotou. Hájíme hodnotu důrazných, ba i radikálních protestů ze všech stran. Čím dál častěji však dnes slýcháme také výzvy k okamžitému a přísnému trestání za údajné verbální či myšlenkové přestupky. Je ještě znepokojivější, že v panické snaze zabránit škodám lidé stojící v čele institucí udělují ukvapené a nepřiměřené tresty místo uskutečňování uvážených reforem. Redaktoři přicházejí o zaměstnání za zveřejňování kontroverzních článků; pro údajnou nepravdivost nevycházejí vytištěné knihy; novinářům se zakazuje psát o určitých tématech; profesoři jsou vyšetřováni za citování literárních děl na přednáškách; vědec může být propuštěn za to, že nechal kolovat řádně oponovanou vědeckou práci; a šéfové organizací dostávají vyhazov kvůli chybám z pouhé nešikovnosti. Výsledkem, navzdory zdůvodnění jednotlivých případů, jsou neustále zužující se hranice toho, co lze říct bez strachu z odplaty. Již dnes za to platíme cenu v podobě vyhýbání se riziku u spisovatelů, výtvarníků a novinářů, kteří mají strach o svou obživu, pokud vybočí z řady či dokonce pokud nebudou souhlasit s dostatečným nadšením.

Tato dusivá atmosféra nakonec uškodí řešení těch nejzávažnějších problémů naší doby. Omezování debaty, ať už ze strany utlačovatelské vlády nebo netolerantní společnosti, nakonec vždy nejvíc ublíží bezmocným a ztíží každému z nás možnost podílet se na demokratickém procesu. Nesprávné myšlenky se vyvracejí jejich odhalováním, argumentací a přesvědčováním místo jejich umlčováním či předstíráním, že neexistují. Odmítáme falešnou volbu mezi spravedlností a svobodou, jelikož jedno nemůže existovat bez druhého. Jako autoři potřebujeme kulturu, která nám ponechá prostor k experimentování, k riskování a dokonce i k omylům. Potřebujeme zachovat možnost nesouhlasu v dobré vůli a beze strachu z ničivých dopadů na naši kariéru. Pokud nebudeme my sami hájit to nejdůležitější, na čem závisí naše práce, nemůžeme očekávat od veřejnosti nebo od státu, že to udělá za nás.