Dopis o spravedlnosti a otevřené debatě

Dopis o spravedlnosti a otevřené debatě, který podepsalo 150 západních autorů a myslitelů, mj. J. K. Rowlingová, Salman Rushdie, Martin Amis, Francis Fukuyama, Garry Kasparov aj.

Český překlad Michael Žantovský:

Naše kulturní instituce čelí vážné zkoušce. Mohutné demonstrace za rasovou a sociální spravedlnost přinesly dlouho zanedbávané požadavky na reformu policie a širší výzvy k větší rovnosti a inkluzi v celé společnosti, v neposlední řadě v oblastech vysokoškolského vzdělávání, žurnalismu, filantropie a umění. Ale tato potřebná změna přinesla i nový druh morálních postojů a politických stanovisek, které směřují k posílení ideologického konformismu na úkor otevřené debaty a tolerance vůči rozdílným názorům. Zatímco prvnímu z těchto jevů tleskáme, pozvedáme svůj hlas proti tomu druhému. Antiliberální proudy získávají na síle po celém světě a mají mocného spojence v Donaldu Trumpovi, který představuje opravdovou hrozbu demokracii. Ale odpor vůči těmto jevům se nesmí změnit v nový druh dogmatismu a donucování – pravicoví demagogové již této tendence využívají. Demokratické inkluze, kterou si přejeme, lze dosáhnout jedině tehdy, pokud se postavíme proti ovzduší netolerance, které se šíří na všech stranách.

Svobodná výměna informací a myšlenek, která je životodárnou krví liberální společnosti, je každým dnem víc a víc omezována. Zatímco něco takového jsme si zvykli očekávat od radikální pravice, snaha o omezování svobody projevu se šíří vzrůstající měrou v celé naší kultuře: patří k ní nesnášenlivost vůči nesouhlasným názorům, módní tendence veřejného zahanbování a vylučování a tendence nahrazovat řešení složitých politických problémů slepou morální jistotou. Hájíme hodnotu důrazných, ba i radikálních protestů ze všech stran. Čím dál častěji však dnes slýcháme také výzvy k okamžitému a přísnému trestání za údajné verbální či myšlenkové přestupky. Je ještě znepokojivější, že v panické snaze zabránit škodám lidé stojící v čele institucí udělují ukvapené a nepřiměřené tresty místo uskutečňování uvážených reforem. Redaktoři přicházejí o zaměstnání za zveřejňování kontroverzních článků; pro údajnou nepravdivost nevycházejí vytištěné knihy; novinářům se zakazuje psát o určitých tématech; profesoři jsou vyšetřováni za citování literárních děl na přednáškách; vědec může být propuštěn za to, že nechal kolovat řádně oponovanou vědeckou práci; a šéfové organizací dostávají vyhazov kvůli chybám z pouhé nešikovnosti. Výsledkem, navzdory zdůvodnění jednotlivých případů, jsou neustále zužující se hranice toho, co lze říct bez strachu z odplaty. Již dnes za to platíme cenu v podobě vyhýbání se riziku u spisovatelů, výtvarníků a novinářů, kteří mají strach o svou obživu, pokud vybočí z řady či dokonce pokud nebudou souhlasit s dostatečným nadšením.

Tato dusivá atmosféra nakonec uškodí řešení těch nejzávažnějších problémů naší doby. Omezování debaty, ať už ze strany utlačovatelské vlády nebo netolerantní společnosti, nakonec vždy nejvíc ublíží bezmocným a ztíží každému z nás možnost podílet se na demokratickém procesu. Nesprávné myšlenky se vyvracejí jejich odhalováním, argumentací a přesvědčováním místo jejich umlčováním či předstíráním, že neexistují. Odmítáme falešnou volbu mezi spravedlností a svobodou, jelikož jedno nemůže existovat bez druhého. Jako autoři potřebujeme kulturu, která nám ponechá prostor k experimentování, k riskování a dokonce i k omylům. Potřebujeme zachovat možnost nesouhlasu v dobré vůli a beze strachu z ničivých dopadů na naši kariéru. Pokud nebudeme my sami hájit to nejdůležitější, na čem závisí naše práce, nemůžeme očekávat od veřejnosti nebo od státu, že to udělá za nás.

Napsat komentář