Moje babička šla do důchodu v 55 letech. Tehdy tomu v zemích východní Evropy tak běžně bývalo. Dnes stále více lidí pracuje i do 65 let a obávám se, že to bude mnohem déle.
Podle odborníků mohou rostoucí řady starších pracovníků velmi dobře předat před svým odchodem do důchodu své zkušenosti nastupující generaci. To zase někdo objevil Ameriku. Dnešní individuality o to ale často nejeví zájem. Mají vše načteno z knížek a mají pocit, že ví všechno nejlépe. Mládí je vždy plné vzdoru. Dnes se ale čím dál více vytrácí respekt a úcta. K učitelům, profesorům, starším lidem a autoritám obecně.
Mladý a flexibilní kolektiv
Mladý a flexibilní kolektiv nám začíná trochu pokulhávat. Mladým lidem chybí přístup k práci. Na poli a na zahradě dnes pomáhá málo kdo z nich. Pozemky a dílny byly ve školách zrušeny. Mladí lidé si pak neumí ani přibít hřebík. Často doma nepomáhají vůbec. Mají přece pouze studovat, aby se měli lépe. Bohužel ono tovaryšské učení, kdy děti od útlého věku koukali svým otcům a dědům pod ruce, na našem trhu začíná žalostně chybět. Řemeslo vymírá a dělníci už takřka nejsou. Bohužel to není jen o růstu platů. Nemáme lidi na práci. Lidé rukama dělat nechtějí. A manažeři nám domy nepostaví.
Bude místo i pro starý?
Je na čase vše přehodnotit a jednotlivé společnosti přizpůsobit nárůstu pracovníků ve vyššího věku. Co si budeme povídat, v 65 letech zřejmě nebudeme lámat skály jako ve 20. Zkušeností máme ale nespočet. Mladší zaměstnanci se u starších kolegů mohou inspirovat, hodně se naučit a těžit z jejich zkušeností. Společnosti musí ve svém zájmu využívat bohatých zkušeností odcházejících zaměstnanců k zapracování svých nových odborníků. Jen aby ti odborníci byli. Protože na tolik potřebné obory prostě nikdo studovat nechodí. A přimět nezkrotné mládí poslouchat zkušenosti, je velmi těžké.
Možná selže i doprava
Odvětví, jako je výroba, doprava, zdravotnictví a vzdělávání mají v současné době vyšší počet starších pracovníků, než jiná odvětví. Například automobilový průmysl, ze kterého v České republice žijeme, nemá automechaniky. Až tito zaměstnanci odejdou do důchodu, budou všechny společnosti čelit obrovskému nedostatku kvalifikovaných pracovníků. Vytvořit nástupnický systém ale můžete, jen když ty nové lidi máte. Společnost ale dělníky jaksi pohrdá. To je velký problém.
Technické obory pláčou
V technických oborech je dlouhodobý nedostatek nových pracovníků. Omezené kapacity středních a vysokých škol, ale zejména přetrvávání trendů, kdy je dělník póvlem a každý chce být manažerem, to půjde změnit těžko. Trend nekopíruje potřeby firem a zaměstnavatelé nemají komu předat své know-how. Odborníci se domnívají, že vše vyřeší nástupnický systém a využití cenných znalostí zaměstnanců v důchodovém věku. To by určitě mohlo pomoci překlenout dobu nedostatku kvalifikovaných absolventů a zaměstnanců chybějících na trhu. Komu se ale budou ty zkušenosti předávat, když mladí dělníci nejsou?
Ztráta konkurenčních výhod
Pokud společnosti o cenné znalosti důchodců přijdou, s nimi přijdou i o konkurenční výhodu. Proškolování mladších zaměstnanců bude jen velkým snem. Kritický nedostatek pracovníků je i v energetickém sektoru. Díky nedostatečnému zájmu o tento obor v 80. a 90. letech chybí celá generace specialistů a další se netvoří. Nelze ani spoléhat na předání znalosti zaměstnancům z jiného sektoru. Řešením má být ona změna struktury, bude to ale stačit? Plýtvá se zkušenostmi. Jenže karta se obrací. Populace stárne, více lidí musí pracovat déle, ale zkušenosti odcházejících zaměstnanců jaksi nelze využít k zapracování nových odborníků. Odborníci nejsou a na školách ani nestudují.