Sereš mě, mlčící většino!

Ano, k tobě mluvím, ty co si čteš tenhle článek zpoza teplého monitoru, občas si zanadáváš že “to de do prdele”, ale jinak neuděláš vůbec nic. Sereš mě víc, než ta podělaná slunka, která to do té “prdele” tlačí jako gej namazanou ruku. Jsi to totiž TY, kdo dovoluje, aby to s naší zemí šlo od 10ti k 5ti. Slunka a politici jen dělají bud to, za co jsou placený, nebo to o čem jsou ve své stupiditě přesvědčený. Ale ty neděláš nic! Na koho se spoléháš? Na to, že to za tebe někdo vyřeší? Na to, že se to samo nějak vyvrbí? Samo se to leda totálně posere, tak to prostě je! Jestli jsi teď doma, tak se kolem sebe rozhlédni, copak tam nemáš nikoho, na kom by ti záleželo? Nezáleží ti ani na svobodě tebe samého? Záleží? Tak proč nezvedneš zadek a nejdeš s tím něco dělat! Už tě slyším “ale co?” odpověď je jednoduchá – COKOLIV! Cokoliv – i pouhé napsání rozlíceného dopisu je lepší, než nic. Nemusíš hned vstupovat do nějakého hnutí iniciativy či strany. Přesvědčuj své přátele a známé, aktivně se s nimi o tom bav. Snaž se je také donutit k činům. Hlavně PŘESTAŇ MLČET! Sluníčkových aktivistů je hrozně málo, ale jsou vidět a slyšet. Jeden hlasitý člověk překřičí celou mlčící armádu – a to se tady děje. Mlčení znamená tichý souhlas – a je to cesta do pekel. V 38ém Evropa mlčela a jak to dopadlo všichni víme.
Chceš nějaký další příklad co dělat? Prostě v těch 5 ráno až půjdeš z pařby zatni zuby a nekup si  halal kebab od “itala” – já mám taky hlad a přesto si ho nekoupím. A řekni lidem ve frontě jaký hnus jim to ten rádoby ital cpe. Je to drobnost, ale vyžaduje hodně odvahy. Vím, že mlčení je pohodlné. Vystoupit z mlčící většiny je obtížné, ale uvědom si co je v sázce. Mlčením se necháváme postupně (a potupně) připravovat o svou svobodu a bezpečí. Až se tady stane to, co v Paříži či německu objeví se politik, který řekne “musíme si zvyknout” a ty budeš mlčet. A budeš si muset zvyknout. Nebo budeš řvát “Ne! Já si zvykat nechci! A ty táhni do prdele!” a pak, když takových jako my bude dost, politik potáhne do pekel. Když začne mlčící většina bojovat za své opravdové hodnoty, za svou rodinu, za svou zem, když ihned překřicí hlasy říkající, že “naše země patří všem”, či “naše země není naše” – tak potom budeme mít šanci důstojně a svobodně žít. Jenže bez toho, aby ses zvedl ze svého pohodlného pelechu to prostě nepůjde. Proto mě přestaň srát a začni být slyšet a vidět ať jsi kdokoliv a kdekoliv. Děkuju ti moc, že jsi to dočetl až sem a ještě víc ti děkuju, pokud začneš něco dělat. DÍK!