Poslední dobou se zdá, že mocnosti dnešního světa začínají brousit zbraně a náležitě je vystavovat. Je to předzvěst války? A neměla by ve vyspělé společnosti fungovat vzájemná domluva, diplomatická cesta, kompromis?
Někdo by mohl oponovat, že boje se s námi táhnou už od pravěku. To je samozřejmě pravda, ale od té doby se lidstvo posunulo jak v myšlení, tak i ve schopnosti komunikace.
Říká se, že chybami se člověk učí. Ale v tom případě by se nad válkou nemělo ani uvažovat, vždyť všichni víme jak strašné následky válka má, jaká zlá jsou při ní páchána. Na co vlastně válka je? Aby si velitelé dokázali kolik mají schopných mužů, zbraní a jak dobrou mají bojovou taktiku? Ale co ti ostatní, kteří z války nemají nic užitečného, jen strach a odříkání?
Také zde vyvstává otázka kolik se válkou dá vyřešit. Jestli je možné bojem dát sporu rozumné řešení. Nejlepší řešení většinou bývá kompromis, kdy obě strany trochu sleví ze svých nároků ale zároveň si vyjdou vstříc. Ve válce zahyne plno nevinných obětí, je zničená příroda, stojí to plno peněz. A to ani nemluvím o psychické újmě všech účastníků války, od velitelů přes vojáky až po jejich rodiny a civilisty. Ti všichni trpí a nemohou s tím nic dělat, jen doufat že přežijí.
Ale co pro to můžeme udělat my, běžní lidé? Možná dobře si rozmyslet koho volím do vlády. Samozřejmě, předvolební sliby a následná realita spolu mnohdy moc nesouvisí, ale o to více je potřeba snažit se zvolit toho nejlepšího, možná nejpravdivějšího, i když třeba nerozdává koblihy zadarmo. Další možnou zbraní proti válce může být řešení běžných denních konfliktů mírovou cestou, aby celý náš život nepřerostl ve válku s okolím. A když už nevíme co dál, tak se modlit.