JUDO, MÁLO ZNÁMÝ OLYMPIONIK

Morote soinage

JUDO, MÁLO ZNÁMÝ OLYMPIONIK

“Ty děláš judo? Ukaž něco!” Kolikrát už jsem tohle slyšela… Kolikrát už jsem musela vysvětlovat, že to nejde… Lidé často hází všechna bojová umění do jednoho pytle. Přitom si to nezaslouží. Každé má své specifikum, krásu a dokonce etiku. Pokud chcete udělat dojem svými vědomostmi a překvapit své přátele například u olypmiádu v Riu, protože judo je olympijský sport, pomůžu vám nahlédnout mu pod pokličku…

HISTORIE Bylo jednou jedno bojové umění, kterému se říkalo džiu-džicu, v rámci něhož bylo povoleno lámat kosti, páčení, škrcení a bylo mnoho případů úmrtí při souboji. Na tohle všechno se díval muž jménem Jigoro Kano, jenž si řekl, že by bylo hezké toto umění upravit, aby se mu mohl věnovat kdokoli a nemusel se přitom bát o svůj život. Jak řekl, tak udělal a nový sport pojmenoval judo, což v překladu znamená “jemná cesta”.

JAK VYPADÁ JUDO DNES? V roce 1964 se zapsalo na listinu olympijským sportem a o jeho popularitě není pochyb. Po české republice existuje nespočet klubů, které vychovávají nové judisty. Zápasí jak kluci, tak holky, potažmo muži i ženy v různých váhových kategoriích. I když by čistě teoreticky ani nebyly potřeba. Judo není totiž silový sport, je založené na koncentraci, myšlení, znalosti vlastního těla a maximální schopnosti ho ovládat a používat. Proto i holčička z 5. třídy základní školy je schopna praštit o zem se svým trenérem. (vlastní zkušenost)

Jako každé bojové umění i u juda funguje jakási “etiketa”. Jako si například hokejisté podávají po zápase ruku s protihráči, i judista se napřed svému sokovi ukloní, popere se a znovu se ukloní. Dává mu tak najevo svou úctu k němu. Stejně tak platí, že pokud by zápasník neměl bosé nohy, byl by vykázán z tatami (žíněnky, na kterých se bojuje).

Samotný zápas vypadá tak, že se jeden z judistů snaží nějakým chvatem protivníka hodit. Původní pravidla měla 4 stupně bodování, ale po úpravě pravidel zbyly pouze tři. Vypadá takto:

NEPLATÍCÍ koka 3 body PLATÍCÍ yuko 5 bodů wazari 7 bodů ipon 10 bodů (končí zápas)

Cílem je dosáhnout bodování ipon, které ukončí zápas. To se dá zvládnout buď hozením soupeře na čistá záda. Je ovšem možno, že hozený judista dopadne na jakoukoli jinou část těla, což znamená, že pokud se nestihne zvednout, souboj pokračuje na zemi, kde se používají tzv. držení. Potom se počítá čas, kdy je jeden ze zápasníků tím druhým držen a podle něj se udílí opět body. Obecně platí, že vyšší stupeň bodovaní má obecně vyšší hodnotu, než libovolný počet nižších. Např. pokud jeden ze soupeřů bude mít 1 wazari, vyhrává i přes to, že druhý má třeba 50 yuk.
Judo perokresba

V případě, že bude výsledek na konci zápasu nerozhodný, rozhodují tzv. vlaječky. Rozhodčí (2 postranní a jeden hlavní) dají ruce před sebe a na signál každý z nich zvedne ruku pro judistu, který se mu líbil víc.

Zápas může ukončit i sám hozený, či držený zápasník, když poklepe do žíněnky či protivníka, čímž se vzdá.

MÝTY Jeden jsme si vysvětlili už na začátku a tím jsou údery. Údery jsou v judu ZAKÁZANÉ! Páčená a škrcení je povoleno, ale jen určité chvaty k tomu určené a také až od určitého věku, mládež má tyto techniky zakázány. Judistickým škrcením, ale nikoho nezabijete. Je navrženo tak, aby protivníka maximálně “uspalo”.

Nejčastěji si ovšem lidé myslí, že nejvyšší stupeň pásku, kterého můžete v judu dosáhnout, je černý. To ale není pravda. Celkově s pásky je to mnohem složitější. Podle nových pravidel už existují i napůlené pásky, aby toho judisté neměli na zkoušky tolik. Tedy místo toho, aby judista složil zkoušku třeba na žlutý pásek, udělá pouze polovinu a získává pásek bíložlutý. Na bílý se zkoušky nevztahují, ten pouze drží kimono, dokud neuděláte první zkoušku a nemá žádnou hodnotu.
Grand Prix
Teď jste informačně vybaveni, tak můžete podporovat naše judisty v Riu!