Po obědě ve školní jídelně, o kterém jsem psala minule, nastává odpolední vyučování. Jsou to hodiny plné utrpení pro žáky i vyučující.
Studenty přepadá únava po obědě a dopolední dřině. Už jenom to dokáže docela znepříjemnit hodinu, když musíte hlídat jestli neusnete při velmi zábavném výkladu fyziky či v hudební výchově.
Učitelé nemají odpolední vyučování v oblibě hlavně z tohoto důvodu. Prostě odpoledne s námi moc není řeč, učitelé to vědí. Ale i přes to se vyučuje. Netvrdí k, že si z těchto hodin něco pamatujeme, ale odučeno je. A tak se snažíme vzájemně si to usnadnit. Většinou tichou třídou, přinejmenším.
Jelikož jsme internátní škola, docela často se stává, že spolužáci přibírání po začátku hodiny, někdy dokonce až na další vyučovací hodinu. Důvod je prostý. Únava. Nevinné zdřímnutí si po obědě tak může zapříčinit někdy dokonce neomluvenou absenci. No vysvětluje to, že jste odpoledne zaspali…
Zároveň má však odpolední vyučování i drobné výhody. O volné hodině je přece jenom trochu víc času než o přestávkách a to se hodí zvláště na učení a dodělávání úkolů. Třeba takové aktuality do hodiny zeměpisu jsou potom opravdu aktuální.
Nevím, jestli je pro učení lepší léto nebo zima. V létě většinu studentů láká krásné počasí, takže nějaké odpoledko, jak my říkáme, je opravdu otrava. Jenže v zimě jedeme do školy za tmy, a po nějaké deváté hodině zase za tmy domů. Ospalé počasí a zima v učebnách nám moc na náladě nepřidají… Myslím, že většina studentů se mnou bude souhlasit, když řeknu že stejně nejlepší jsou ty dva letní měsíce… Ano, myslím prázdniny 😀 bez těch by to nešlo a pro většinu je to také v druhém pololetí největší motivace.
Takže jednoduše si dovolím říct, že odpolední vyučování nemá rád nikdo a stejně pořád je, zato prázdniny má ráda většina a v porovnání s dobou strávenou v lavicích je to jen zlomek času. Prostě logika, no.
Takže příště se dozvíte něco více o školních radovánkách jako jsou výlety, abych Vás nenudila jen tím nudným a prý nutným pro náš život 🙂