Některá témata se často obchází. Přehlíží se, nebo se o nich nemluví ze strachu. Tohle je jedno z nich.
Pokud nejste v šílené depresi a nepropadli jste smutku, umřít prostě nechcete. Je velký rozdíl mezi tím chtít umřít a nebát se smrti. Smrt je přirozená součást života. V podstatě se rodíme proto, abychom umřeli. Možná vám to zní drsně, pokud to ale přijmete jako fakt, uleví se vám.
Strach ze smrti občas pociťuje asi každý. Nejvíce se často bojí ti, kterých se umírání aktuálně týká z důvodu nevyléčitelné nemoci nebo stáří. Někdy strach provází velké úzkosti. Strach z neznáma, obavy o naše blízké, někdy paradoxně i o majetek. Od toho všeho je třeba se odpoutat a smířit se s faktem, že je pobyt na Zemi u konce. Jsou i lidé, kteří se těší, až se odpoutají od fyzického těla a všeho pozemského. Těší se takzvaně domů. Věří v jakoukoliv formu posmrtného života nebo reinkarnaci.
Není se čeho bát. Procesem umírání si projde prostě každý. Je to tak zcela v pořádku. Ať už v něco věříte či nevěříte, je třeba se s faktem smrti vyrovnat. Je třeba se o smrti a umírání přestat bát mluvit. Svěřit se s obavami a starostmi. Úleva přijde až v okamžiku, kdy jsme schopni své strachy pojmenovat a vyslovit. Pak jim lze čelit. Bát se je lidské. Možná nikdy nepronikneme do skutečné podstaty života, umírání a smrti. Můžeme se ale dostat do stavu, kdy se prostě nebojíme smrti.
Proč se bojíme smrti
Naše tělo se přirozeně bojí zemřít díky vrozenému pudu sebezáchovy. Pokud smrt nepřijde náhle, na sklonku života se připravujeme na odchod přirozeně a tělo to podvědomě chápe a nebrání se. To, co se brání, je naše nevědomé ego. Mnoho lidí zpytuje svědomí a přemýšlí, zda žilo dobře, zda udělali vše, co udělat měli a chtěli. Někdo přemýšlí, zda jej čeká odměna či trest. Jaké bude zemřít, zda něco ucítí, nebo neucítí nic, zda bude tma, nastane nicota, nebo něco nového.
Nejméně se bojí smrti lidé, kteří prožili život naplno, nelpí na hmotných statcích, nebo na smrt vůbec nemyslí. Někomu pomáhá, když hledá důvody proč zemřít a už tu nebýt. Soustředí se na nemoci, prohry a strasti, negativní stránky života. Smrt vnímá jako vykoupení a úlevu. To ale nikam nevede. Pokud rádi žijeme, vnímáme krásu, lásku a všechny ty malé zázraky, naše obavy a strachy budou mizet. Na smrt přestaneme myslet. Pak lze umírat s pocitem pokory, lehkosti, vděčnosti a lásky k životu. Nepátrejte po tom, co bude, je to přeci jedno. Stejně to neovlivníte. Jde o přijmutí faktu.