V poslední době světem hýbe kariéra a výkon. Pak si často rodiče pletou výchovu dítěte s projektem, který musí být prostě nejlepší. Moudré knihy, rady odborníků v časopise i na internetu berou vážně a snaží se být nejlepší matkou a otcem.
Život tak není podřízený jen kariéře, ale dítěti. Pohltí jej koloběhu nákupů, vaření zdravého jídla, uklízení, kroužků, úkolů a aktivit, které by měly ratolesti učinit šťastnými, kreativními, výkonnějšími, úspěšnějšími, moudřejšími a sociálně zdatnějšími. Občas i rodiče přenáší na dítě své ambice a sny. Touží si je splnit skrze ně. Jenže zcela podřídit své životy dětem nenese to správné ovoce. Ono obětování se pro dítě nebo děti může v takzvaném projektu vychovat dost nešťastného a nesamostatného jedince, který si se svým životem nebude vědět rady.
Tolerance a přizpůsobivost
Děti se mají učit toleranci, ohleduplnosti, přizpůsobování, respektu a ohledům jiným osobám. A protože jsou děti opičky, nejlépe se učí příkladem. Tedy tím, že od nich vyžadujeme, aby braly ohledy na nás samotné. Pokud tedy dbáme na uspokojení jejich potřeb, současně není dobré zanedbávat ani své potřeby. Pokud se stane dítě středem světa a vše se točí jen kolem něj, nabude dojmu, že ono se na nikoho kolem ohlížet nemusí. Pak ale v životě často naráží a současně se pro své okolí stává dost nesnesitelným.
Příklady táhnou
Když tedy pokaždé od malička dítě třeba ve veřejné dopravě sedí, i když rodič stojí, a to již ve věku, kdy se to dost nehodí, nabude dojmu, že nemá pouštět sednout ani jedince o berlích. Ono mu to samotnému fakt nedojde, pokud mu to rázně nevysvětlíme. Pokud vidí, že my pomáháme svým rodičům, bude to dělat i ono samo. Pokud si bude muset občas i jako dítko samo uvařit či vyprat, bude to také umět. Jestliže se bude zapojovat do běžného chodu domácnosti, bude umět vést i domácnost svoji vlastní. Také vše nebude brát zcela automaticky.
Nekomfortem ke komfortu
Rodiče mají své děti připravit na život. To ale neznamená jej chovat jako v bavlnce až do dospělého věku. Tomu se říká medvědí služba. Dítě, které nikdy nezažije určitou míru nekomfortu, nepohody a nedokáže dělat kompromisy, může bát ve svém životě nešťastné. Okolní svět mu pak často připadá jako jakési nepřátelské místo plné zmatku a nutnosti činit neustále dokola nová a nová nepříjemná rozhodnutí, se kterými si samo vůbec neví rady. I malá nepříjemnost jej může zcela vykolejit a neví, jak se má přizpůsobit situaci. Nedokáže být empatické a snaží se být neustále středobodem vesmíru. To jsou ty výrazné individuality, které nám vyrůstají v posledních generacích. Neví, co je nekomfort. A právě díky určitému nekomfortu, které občas v dětství pocítí, si totiž dokáže ono samo svůj komfort zajistit samo.
Právo na únavu, čas pro sebe i vlastní program
Pro děti je neocenitelnou zkušeností, pokud vidí své rodiče v běžných životních situacích a má možnost pozorovat, jak se s nimi vyrovnávají. Budou si uvědomovat, že i rodiče jsou jen lidé, mají právo být unavení, naštvaní, vzteklí, nešťastní i smutní. Měly by se naučit respektovat, že matka a otec mají své přátele, záliby a koníčky. Měly by vidět to, že veškerý volný čas nutně nemusí věnovat jen péči o domácnost a rodinu, ale musí mít čas i na relaxaci a odreagování.
Nereálný obraz
Neustálým umetáním, cesty, překonáváním vlastních nemocí, bolestí a nepříjemností ve prospěch dítěte, v dítěti rodiče často vytváří dost nereálné představy o rodičovství. Berou to buď jako samozřejmost a pak to samé bohužel asi nebudou umět poskytnout svým dětem, neboť se zřejmě nepostarají ani o sebe. Nebo dojte k tomu, kdy většina máme v životě tendenci opakovat vzorce chování svých rodičů, i když si myslíme, že nejsou správné. Zvyk je železná košile. Pokud zopakují děti vaše chyby, budou zanedbávat své potřeby a trpět výčitkami, když se občas budou věnovat vlastnímu rozptýlení, bude je sžírat vlastní nespokojenost. Neustálý kolotoč povinností nepřispívá k psychické pohodě rodičů ovlivňující psychickou pohodu u dětí.
Potřeby ostatních
Nezanedbávejte své potřeby a přání, dělejte si čas na sebe i na svůj protějšek. Vše určitě s ohledem na věk dítěte. Starší děti už mohou chvilku počkat, pokud není jejich momentální potřeba zcela neodkladná. Naučí se trpělivosti a odnaučí se třeba skákat do řeči, když to nebudeme dělat ani my. Musíme je umět vyslechnout a nechat zároveň domluvit i je. Pokud jsme unavení, nákup nových bot či svetru může den počkat a dítě může udělat večeři. Dítě pocítí, že to vyžaduje určitý čas a díl práce a lépe dokáže ocenit rodičovské úsilí, které mu jinak může připadat zcela samozřejmé.