Také už jste někdy někde narazili na omezenost dnešního přesně nalinkovaného světa? Všude kolem nás narážíme na tabulky. Do tabulek je zanesen správný vývoj člověka, jeho správná výška i váha. Jsi trochu pomalejší ve fyzických aktivitách? Špatně. Nikoho nezajímá, že v rozumové části jsi nadprůměrný. A máš nějaké kilo navíc? No špatně. Nikoho nezajímají důvody.
Podobné tabulky jsou i ve světě koní. V kolika měsících má umět hříbě chodit na vodítku? V kolika má být odstaveno od matky? V kolika se na něm má začít jezdit? Všechno je přesně nalinkováno. Výjimky nejsou vítány.
A i přes to se najdou lidé, kteří nehledí na tabulky ale na osobnost koně, jak rychle dospívá a jak rychle se učí. Takových lidí stále více přibývá a to je dobře. V oblasti koní se začíná více pracovat ze země, ne jen na koni jezdit. Už se najde plno lidí, kteří se snaží koně pochopit a vysvětlit mu danou věc, ne jen ho k ní přinutit. A tak každý člověk pohybující se kolem koní musí zvažovat na jakou cestu se dá. Může jít ve starých zajetých kolejích a být za dobře s okolím nebo jít svou cestou a mít hezký vztah s koněm ale vzdorovat okolí. Je na každém člověku, na čem mu víc záleží. Někdy je vlastní cesta lehčí, někdy za ni musíme bojovat do krve. Záleží to na mnoha faktorech, třeba už jen když není kůň váš, musíte se řídit volbou majitele. Také prostředí stáje dělá své a lidé ve stáje ještě víc.
Tohle však neplatí jen u koní ale i v běžném životě. Buď zapadnete, nebo si prorazíte cestu.
Třeba dnešní školství je zářným příkladem. Tady si ale cestu může razit tak možná učitel, když pojme výuku jinak, třeba zajímavější. Ale žák nebo rodič? Může držet pusu a krok. Nebo být zavrhnut…
Je to volba každého z nás. A já všem lidem přeji, aby si tu svou cestu našel.