Když se inkluze trochu zvrtne

Na první pohled trochu z jiného soudku dnes o inkluzi. Protože ale neustále tvrdím, že vše, jsou promyšlené kroky v rámci velkého plánu, možná vám dojde, kam tím mířím. Na závěr vkládám něco pro odlehčení situace a vyloudění úsměvu na rtech, i když vám jako správným švejkovským Čechům určitě dojde, že to až zas taková legrace není. Velká vlna nevole o inkluzi na chvíli utichla. Ona zase vyvstane, až bude její čas.

Žáci se speciálními potřebami

V rámci inkluze mohou být do běžné nebo praktické školy umísťování i žáci se speciálními potřebami, kteří potřebují podpůrná opatření, tedy se zdravotním postižením zrakovým, sluchovým nebo tělesným, děti s kombinovanými vadami, autismem, vadami řeči podobně. Jde i o děti s mentální retardací nebo se sociálním znevýhodněním?

O výběru školy stále rozhodují rodiče. Mezi podpůrná opatření, která pak musí škola dítěti poskytnout patří:

• využití speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání
• kompenzační, rehabilitační a učební pomůcky, speciální učebnice a didaktické materiály
• zařazení předmětů speciálně pedagogické péče
• poskytování pedagogicko-psychologických poradenských služeb
• zajištění služeb asistenta pedagoga
• snížení počtu žáků ve třídě nebo studijní skupině

Spádová základní škola žáka odmítnout nesmí, jedinou výjimkou je naplněná kapacita. V tomto případě má zřizovatel školy danou povinnost zajistit v jiné škole místo pro žáka. U jiných škol než spádových pak povinnost přijmout takového žáka není stanovena.

Mimořádně nadané děti

I tyto děti dostanou řadu podpůrných opatření. Možnost získat přístupy do světových knihoven, laboratorní pomůcky, dražší učebnice a další speciální pomůcky. Hodně mimořádně nadaných dětí, se zabývá třeba fyzikou a astronomií. Ty mohou dostat třeba drahý dalekohled. Nově tyto speciální pomůcky může také opatřit škola. Mimořádně nadané děti mají možnost přeskakovat ročníky, učit se dle individuálního vzdělávacího plánu a ve vyšších ročnících využívat různé druhy stáží.

Škola, asistenti a speciální pomůcky

Ředitel školy dostane na začátku ze školského poradenského zařízení seznam konkrétních podpůrných opatření, které má škola za úkol pro žáka zajistit. Zřizovatel školy pak na základě těchto požadavků pošle dané škole finanční prostředky.

Za školní rok 2014/2015 se v běžných ZŠ vzdělává téměř 52 000 dětí s postižením, z toho téměř 46 000 formou individuální integrace. Z celkového počtu 4 100 základních škol již individuálně integrovalo děti s postižením 3 175 škol. V praktických a speciálních školách se vzdělává téměř 24 000 dětí s postižením. Největší podíl tvoří děti s mentálním postižením a jejich počet trvale roste.

Co učitelé

Je krásné být tolerantní,nesmí to být ale na úkor úpadku školství a snížení efektivity výuky. Odpůrcům inkluze dávám tedy v něčem i za pravdu. Jestliže někdo vznese argument, že počet žáků ve třídě není až tak podstatný, protože důležitější je metoda, je dosti přitažený za vlasy. Každý učitel potvrdí, že je opravdu markantní rozdíl například mezi 30 a 18 žáky a každý pedagog to pocítí dost výrazně.

Učitelská řehole je pro mě posvátná a setkám-li se s pedagogem, který umí učit a je při tom spravedlivý, dokáže si sjednat respekt a kázeň, je dostatečně přísný a přesto jej studenti milují, smekám a zhluboka se klaním. Učitele pokládám ze jedny z nejdůležitějších lidí v našem životě, neboť nás vedou a formují v tom nejcitlivějším věku. Pevně doufám, že si to většina z nich uvědomuje, protože pokud tomu tak není, nechává to na studentech nezapomenutelné stopy a celý život se pak setkáváme buď s potomci, kterým někdo již na škole srazil sebevědomí, nebo ji naopak z jistých důvodů nadržoval. Obojí je tragédie, i když každá trochu jiná.

Unavený a přetížený pedagog nemůže dát studentům takovou péči, jako v případě, kdy má třídu plnou nadaných studentů, kteří dychtí po vědění. Pokud mu někdo neustále vykřikuje, pobíhá po třídě anebo chová se k němu neuctivě, může se dobrý pedagog přetrhnout, ale pozornost studentů neudrží. Byti jsou i oni nadaní žáci, které takovéto prostředí rozptyluje a nemohou se soustředit.

Pak to vede k tomu, že celý národ blbne a i na ty skvělé a nadané se činí čím dál menší nároky, což je špatně. Pokud se budeme přizpůsobovat až moc, budeme se za chvilku učit na gymnáziu malou násobilku.

Inkluze po česku

U nás se to dělá tak nějak po svém. Máme business po česku, zákony po česku a i inkluzi po česku. Učitelé jsou nově proškolováni, jak si počínat s žáka se specifickými potřebami, ale praxe je velmi obtížná. Věnovat všestrannou péči každému jinak vyvinutému jedinci ve třídě s počtem 30 a více žáků je tak trochu nad pedagogické síly.

Když jsem byla naposledy v hodině na dni otevřených dveří na vyhlášené ZŠ, měla jsem dost. V takovém mumraji bych nedokázala učit ani den. My bychom za 95 % chování dnešních žáků dostali pár facek. A podle mě oprávněně. Některé věci pro nás byly tabu a nechyběl nám přirozený respekt k autoritě. Je to pár let zpět, tak si nedokážu ani představit, jak je to dnes.

Představíme-li si gymnázium primu, 10 talentů naprosto na cokoliv, 8 skvělých studentů, 5 co to musí s odřenýma ušima dát, potřebují více času, vyžadují neustálé pobízení, motivaci, kontrolu, a k tomu 2 ADHD, 2 s PAS a 3 s různými dys.

Tak kdo si prosím zaslouží zvýšenou péči? Koho upřednostnit a koho upozadit. Tohle jeden pedagog 100 % nedá. Buď trpí talenty, což je jasné a nejpravděpodobnější, nebo ti, co potřebují větší péči. Ona inkluze je zase trošku vymyšlená někým, kdo nikdy neučil.

Na inkluzi nejsme připraveni. Nemáme stále příslušné asistenty, výběrové školy jsou přeplněné a nelze pracovat s každým žákem podle jeho potřeb. Stejně tak, jako je zde sociální systém pouze pro národnostní menšiny a většina je znevýhodněna, což je totálně špatně nastaveno, stejně tak diskriminujeme skrze infuzi naše nadané studenty.

Každý pedagog na gymnáziu vám potvrdí, že úroveň upadá a školství jde do háje. A pokud ne, tak není soudný nebo se bojí. A ne jen na gymnáziu. Po zrušení jednotných školních osnov, každá škola učí na body, nikoliv na to, aby žáky opravdu naučila. A po té, co se slučovala obtížnost maturit, což všechny gymnázia sprostě degradovalo, už je náš výborný dřívější školní systém ten tam.

Závěrem jedna nepodařená inkluze, aneb jak to může vypadat, když se to zvrtne. Přistála nám na FB a rádi se podělíme. Děkuji Honzíkovi za to, jak to pěkně napsal a pokud se dostane k tomuto článku, ať se nám ozve a napíše své nové poznatky, už nyní se na ně moc těším 🙂

,,INKLUZE V BUDOUCTNOSTI

Jmenuju se Honza. Jsem žákem 5. třídy.

Chtěl bych vás seznámit s naší školou a taky vám vyprávět, co jsme se dnes učili. Naše škola je velmi moderní a pokroková, protože je inkluzivní. Inkluze je, když se všichni učí spolu v normální škole. Romové, bílý, cizinci a postižené děti, všichni spolu v jedné třídě. Není tu žádná diskriminace. V naší třídě je nás celkem 12 žáků a kromě učitele tu s námi jsou ještě 3 paní asistentky a jedna paní psycholožka.

Teď vám všechny moje spolužáky představím. V první lavici u okna jsou dvě holky – Lucka a Rebeka. Ve druhé lavici sedí Milan Tancoš a Jozef Žigo. Jsou to Romové. Nebaví je moc sedět v lavici, tak většinou běhají po třídě, nebo si s paní asistentkou hrajou vzadu a zpívají romské písně. Dříve pořád s dalšími Romy čekali před školou a od ostatních si něco půjčovali, hlavně mobily a peníze.

Mě jednou odtáhly do křoví a půjčili si moje peníze a bundu. Ale o tom nám paní ředitelka zakázala mluvit a dnes už nesmíme do školy nosit nic drahého. Jejich rodiče to prý mají těžké kvůli diskriminaci a rasizmu. Naše škola pro romské žáky každý rok koupí nové mobily a tablety a taky jim dává kapesné. Jinak jsou všichni hrozně nadaný a chytrý, hlavně na hudební a výtvarnou výchovu. Mají samé dobré známky.

Ve třetí lavici sedí Štefan. Je mentálně postižený. Vedle něj sedí jeho speciální asistentka Renata, která mu se vším pomáhá a utírá mu nudle a sliny. Mluvit nedokáže, jen vydává různé zvuky, ale všichni víme, že je úžasně chytrý. Dostává totiž samé jedničky. Učitelky říkají, že je pro naši třídu velkým obohacením.

V první lavici u dveří jsou Monika a David. Ve druhé lavici u dveří sedím já a vedle mě Mustafa. Jeho rodiče přišli z Afghánistánu. Ve třetí lavici je Alžběta. Je postižená s daunovým syndromem, ale je hrozně chytrá. Má nejlepší známky z celé naší třídy. Vedle ní sedí její asistentka Martina. Ve čtvrté lavici sedí Lukáš a vedle něj Manu. Manu je tu nový. Přišel k nám před 2 měsíci a jeho rodiče jsou z Afriky. Pamatuju si na jeho první den u nás. S naší třídní jsme uspořádali uvítací párty. Všichni jsme se s ním museli obejmout a poděkovat mu, že se přistěhoval do naší země, protože naše země i naše škola patří všem.

V poslední lavici sedí naše třídní psycholožka. Pomáhá nám a řeší různé problémy. Minulý týden Lucka z první lavice nechtěla dát napít Milanu Tancošovi, tak jí paní psycholožka musela vyšetřovat pro podezření z podvědomého rasizmu. Lucka se pak musela Milanovy omluvit.

A co jsme se dnes učili ? První hodinu byl zeměpis. Paní učitelka nám vyprávěla o islámské kultuře. Na konci hodiny nás vyzkoušela z toho, co jsme si zapamatovali. Všichni dostali jedničku.

Druhá hodina byla matematika. Učili jsme se malou násobilku. Až se naučíme malou, tak v 6, nebo 7. třídě začneme s velkou násobilkou. Už se moc těším. Také si mě pan učitel vyzkoušel u tabule. Zadal mi deset příkladů. Správně jsem spočítal tři. Dostal jsem dvojku. Po mě šel k tabuli Oláh. Pomáhala mu paní asistentka a dostal jedničku. Je fakt dobrej.

Třetí hodinu jsme měli Občanskou výchovu. Přišli k nám studenti z Člověka v Tísni a měli jsme přednášku o lidských právech a diskriminaci lidí s odlišnou orientací. Na konci hodiny nám paní učitelka pustila pohádku. Bylo to o dvou gayích co se zamilovali a narodil se jim malí černoušek. Moc se mi pohádka líbila.

Čtvrtá hodina byla Čeština. Učili jsme se romskou básničku. Na konci hodiny jsme jí společně recitovali a všichni dostali jedničku. Poslední hodinu byla hudební výchova. Učili jsme se zpívat romské písně. Nejlepší byli Milan Tancoš a Oláhovic. Dostali jedničku a pochvalu.

Tak to je moje třída. Naše třídní říká, že inkluzivní škola je nejmodernější a nejlepší. V normálních školách, kde jsou jen normální běloši, tam prej má hodně lidí čtyřky a pětky. Ale v naší inkluzivní škole máme všichni jenom jedničky a dvojky. Musíme jít příkladem. Diskriminace u nás prostě neexistuje. Každý má právo na úspěch a vzdělání!

Tak ahoj. Honza.“