Na jedné straně jsou matky, jejichž největším nepřítelem jsou dudlíky, lahvičky a umělá mléka. Které se nebojí nabídnout prso ve dne i v noci, v obýváku nebo na ulici. Na straně druhé tu máme matky, které dudlík vytáhnou z každé kapsy a z pod každého faldíku. Které dokáží namíchat sunar s grácií věhlasného barmana. Jsou jedny lepší než druhé?
Jste-li matkou, která občas zabrouzdá na sociální sítě, jistě jste si už všimla těch nekonečných dohadů o tom, kdo svému dítěti dává to nejlepší a kojí ho až do doby, dokud dítě samo chce nebo dáte přednost umělému mléku. Jedna taková, poměrně bouřlivá diskuze, mě přiměla k sepsání tohoto článku. Jestli teprve dítě čekáte, aspoň vidíte, na co se můžete připravit. Pokud si totiž komentáře druhých berete příliš k srdci, čeká vás krušné období.
Na obranu kojících matek
Matky, které se rozhodly své dítě kojit co nejdéle a to výhradně podle potřeb dítěte, často argumentují, alespoň pro mě, racionálními důvody. Kojení je přirozené, buduje pevný vztah mezi matkou a dítětem a není to nic, za co by bylo třeba se stydět. Bohužel se kvůli tomu stávají terčem posměchu a urážek.
Abychom si shrnuli běžně známá fakta. Kojení je to nejlepší, co svému dítěti můžete dát. To je skutečnost, kterou nevyvrátíte, i kdybyste se na hlavu stavěli. Vytváří naprosto jedinečný vztah mezi matkou a dítětem, pocit bezpečí, které je pro rozvoj nesmírně důležitý, a taky samozřejmě nic nestojí. I přesto, že se může někomu zdát „divné“ kojit třeba pětileté dítě, měli bychom si konečně uvědomit, že je to čistě jejich věc a vás k tomu nikdo nenutí.
V těchto debatách se často setkáte s otázkou, proč nekojícím matkám připadá tak zvláštní nebo dokonce nechutné (ano, i takové označení se vyskytuje) kojit vlastní dítě, ale nepřijde jim divné nahradit ho mlékem jiných savců. Přiznávám, že jsem na odpověď čekala dlouho a několikrát, ale nikdy se jí nedočkala.
Na obranu nekojících matek
I když jsem v předchozí části psala, že kojení je to nejlepší, co svému dítěti můžete dát, neznamená to, že každá matka musí kojit za každou cenu. Některé kojit nemohou, jiné z jakéhokoli důvodu nechtějí. Neznamená to, že by jejich dítě strádalo, nemělo pocit bezpečí a pevnou vazbu. Věřím, že i matky, které své dítě nekojí, mu dávají všechno, co mohou. Jejich volba je čistě soukromá a opět bych ráda zdůraznila, že je to jen a pouze jejich věc.
Nejčastěji se setkáváme s matkami, které své dítě kojí první rok života. Ty jsou ovšem předchozí skupinou hojně kritizovány. Připomeňme si ale, že i Světová zdravotnická organizace doporučuje kojit po dobu alespoň 6 měsíců. Taková doba stačí pro to, aby matky předaly svým dětem spoustu důležitých látek a podpořily jejich imunitu. Pokud se poté rozhodnout přestat, dobře. Jejich děti je tím nepřestanou milovat. Ani naopak.
Tak si to shrňme
Neměla jsem v úmyslu napsat článek, který by podporoval kojící nebo nekojící matky, i přesto, že s jednou z těchto skupin sympatizuji více. Měla jsem v plánu poukázat na to, že není jedna z nich horší nebo lepší. Zaráží mě ale fakt, že jsou obě skupiny matek schopné se tolik urážet a odsuzovat. Jako kdyby to přece nebyla čistě jejich soukromá věc. Nebo co myslíte? 🙂