Červinka J. FPF1. 32.1. Radiační odpor v Nové fyzice.
Je dobře známo, že pokud elektrický systém osciluje, vyzařuje energii a jsou tudíž známé vzorce pro energii vyzářenou oscilujícím systémem. Množství energie procházející za jednu vteřinu plochou jednoho metru čtverečního ve směru Poyntigova vektoru je dáno intenzitou elektrického pole, její střední hodnotou druhé mocniny vynásobenou ɛ0c. Množství energie P = ɛ0c˂E2˃. To za předpokladu, že vektor magnetické indukce je nulový. Tento předpoklad je nezbytný, protože Poyntingův vektor má vždy oba vektory nesoucí energii. Jejich poměry jsou závislé na jeho směru vůči energetickému okolí.
Zmínku o Poyntigově vektoru jsem uvedl, aby si studenti postupně uvědomovali jeho význam pro vytváření vlastních představ o fungování EM energie v hlubokém µ-kosmu. Bez pochopení funkce P-vektoru, jako fenoménu zajišťujícího kauzální vazbu mezi vektory indukcí elektrického a magnetického pole.
Každý oscilující náboj vyzařuje energii, jako například dobře známé vyzařování energie anténou. Trochu jiné to bude v případě bosonu ZoCeLo a dalších elementárních částic, kdy se musíme dívat na náboj jako na sumu elementárních vektorů elektrické a magnetické indukce Poyntingových vektorů. V hlubokém µ-kosmu není možné používat představu bodového náboje, ale je nutné jí nahradit představou rozprostřené funkce vektoru indukce elektrického pole.
Před námi stojí dvě základní otázky, za prvé, jak je boson a další elementární částice napájeny a za druhé, jak energii vyzařují? V prvním případě jde o to, jak boson Zocelo můžeme chápat jako anténu, kterou musíme napájet EM energií. Ten může působit jako odpor, nebo místo kde se může energie ztrácet, nebo kumulovat. Jakým způsobem energii vyzařuje, to bude odpověď na druhou otázku.
Z hlediska teorie obvodů, bez ohledu na to, kam se energie poděje, je výsledný efekt v obvodu stejný, energie se z bosonu ztrácí, je vyzařována. Na rozdíl od antény u elementárních částic nejde o to, aby částice hned svoji energii vyzářila. U elementárních částice není požadavek, aby měly malou induktanci a kapacitanci. Naopak induktance a kapacitance části v ní umožňuje soustředit energii relativně dlouhou dobu ve svých rotujících prstencích a jejich spinech (sub prstencích). Tak vzniká hmotný charakter každé látky z pohledu klasického pojetí hmoty.
Představme si prostor jako sumu elementárních objemů energie vyjádřených Poyntingovými vektory, všechny pohybující se rychlosti EM vlny ve vakuu. Ty na sebe vzájemně působí velmi rozmanitými silami. Vzhledem k tomu že každý elementární (diferenciální) náboj, a má tendenci zatáčet do kruhu, vytvářejí se vírové struktury EM energie. Ty si velmi zjednodušeně můžeme představit jako toroidy (Ošmerovy prstence) fraktálových struktur elementárních částic. Nejlépe je si je představit jako struktury kosmických objektů jako jsou galaxie, pulsary a snad nejlépe jako rotující disky hmoty uprostřed s tak zvanou „černou dírou“ s výtrysky energie z jejího středu. To je princip vzniku a zániku elementárních částic a také princip radiace, tak jak ji známe u anténních systémů.
Nyní si položme otázku, zda najdeme nějakou paralelu mezi rezonanční funkcí antény a bosonu ZoCeLo, pokud jde radiační odpor. Já se domnívám, že podobnost zde určitě je, a ta nám může dávat jistotu najdeme-li velmi přesné modely transformace energie mezi energií magnetickou a elektrickou, přesně tak jak probíhá v principu v rezonančním obvodu s kapacitou a indukčností. Paralela je tedy velmi zřejmá. To je jeden z velmi zásadních přínosů Nové fyziky do pochopení fungování energie v µ-kosmu a makro-kosmu souběžně.
Radiační odpor elementárních částic má tedy zásadní vliv na stabilitu transformujícího se toroidu (Fialova toroidu) EM energie ve strukturálních modelech elementárních částic prof. Ošmery. Zde považuji za důležité význam spinů elementárních částic a jejich vliv na jejich kapacitanci. Přesnější představy modelů transformace energie teprve čekají na novou generaci vědců. Na vás.
Proces transformace vnitřní EM energie, (mezi indukcí magnetické a elektrické energie obousměrně), a jeho pochopení je naprosto nevyhnutelné pro objasnění takových jevů, jako jsou dosti nepřesně nazývány, černá díra, galaxie, temná energie, temná hmota, a podobně.
Jak odpovědět otázku, kde se bere radiační odpor? Odpověď se zdá být jednoduchá. Na otázku, proti jaké síle, (odporu), konáme práci můžeme odpovědět následovně. Tak jako v elektrických obvodech vzniká elektrický odpor, zejména obvodech rezonančních, ať již rezonančních, paralelních, nebo smíšených, tak se chovají všechny elementární částice. A protože umíme postavit jejich rezonanční modely víme, kde se ber radiační odpor. Podle mne je dobré si představovat magnetickou složku Poyntingova vektoru jako složku hmotnosti a elektrickou jako složku záření, i když je nejde nikdy oddělit. Tato představa je důležitá pro chápání všeobecné spojitosti všech EM jevů a tím i všeobecnou souvislost vesmíru. Takto zodpovězená otázka je dobrým základem pro vytvoření uspokojivé teorie vnitřních procesů částic, včetně elektronů. A jak je již zřejmé je to zcela identické s anténami.
S konstatováním, že výpočet vnitřního vlnového odporu, jak v anténě, tak uvnitř elementárních částic je velmi komplikovaný, avšak objevili jsme k řešení nový fyzikální přístup.
Pokud jde o elektron, je to ideální elementární částice pro pochopení fungování jeho EM prstence (toroidu), ale i akceptování nových strukturálních modelů všech elementárních i kombinovaných částic. Je potřeba definitivně odstranit představu o elektronu jako kuličce nesoucí elektrický náboj. Tato představa je naprosto zavádějící při studiu hlubokého µ-kosmu. Při tom je potřeba počítat s tím, že studium problému EM polí elementárních částic bude potřeba hledat vhodné modely, a zřejmě se to neobejde bez fraktálního přístupu.
Mne zaujal pojem „elektron v klidu“, a myslím si, že to je zásadní problém pro pochopení vnitřního fungování elementárních částic. Zaprvé takový stav neexistuje, protože rotuje, má svoji indukci a kapacitu, a tudíž generuje EM pole, a to plynule spojuje s EM poli okolí.
Konstatování, že problém elektronu nebyl zatím vyřešen již není pravda. Nové uspokojivé vysvětlení fungování elektronu podává Ošmerův vírový model atomu. Moje Nová relativně (ne)částicová, ((ne)hmotná fyzika umožňuje pochopit fungování částic v µ-kosmu, a k tomu je třeba vzít v úvahu univerzální princip transformace energie mezi elektrickým a magnetickým polem ve vírových strukturách bosonů ZoCeLo.
V každém případě dnes známe, jak vzniká a jak funguje radiační odpor, jako univerzální fyzikální jev.