Červinka Jaroslav. Maxwellův a Faradayův éter.
Co je to vakuum, co drží atomy a částice pohromadě atd., a hlavně co zajišťuje přenos sil mezi jednotlivými hmotnými objekty, ať již jsou to planety nebo atomy? Co je zdrojem gravitace? Otázky, na které dosud nikdo uspokojivou odpověď nedal. Albert Einstein tvrdil, že ve vakuu „prostě“ nic není, aniž by byl schopen vysvětlit přenos všech dosud známých sil. Tak otázky vakua a jeho fyzikálních vlastností zůstávají nadále v zájmu nejlepších odborníků teoretické fyziky.
Jak se zdá, nejucelenější názor a představu o vakuu formulovali spolu Maxwell a Faraday, když na základě svých poznatků z výzkumu fyzikálních zákonitostí a vlastností elektromagnetického (EM) pole formulovali představu o éteru. Spolu dospěli k názoru, že mezi jakýmikoliv částicemi musí působit něco podobného jako pružiny, které zajišťují silové vztahy mezi nimi. Nakonec tato teorie byla zavrhnuta, protože nikdo nedovedl uspokojivě popsat, kde by se takové pružiny ve vakuu vzali. Tak zůstalo vlastně jen u vyslovení úvahy a dobře poležené otázky, jako základu pro budoucí řešení problému.
Naprosto nový přístup k problému vakua přináší Nová relativně (ne)částicová ((ne)hmotná) fyzika, (NR(N)ČF, která Einsteinovu představu absolutní prázdnoty vylučuje.
Objev nových strukturálních EM levitačních modelů molekul, atomů a subatomových částic týmu prof. Pavla Ošmery, Ing. J. Červinky, Ing. P. Wernera vytvořil teoretické podmínky pro možnost formulování zásadních otázek řešení příčin fungování EM silových polí mezi elementárními částicemi v tak zvaném vakuu.
Převratný charakter nových strukturálních modelů byl v samém počátku odvozován v případě elektronu z předpokladu určité podobnosti mezi strukturou elektronu vodíku a galaxie. Ukázalo se, že představa o elementárních částicích založená na hmotě, jako energii v toroidech EM vlnění, s neuvěřitelnou přesností vyhovuje doposud známým experimentálním měřením. Při dalším rozvoji teorie se ukázalo, že strukturální modely prvků dokáží objasnit experimentálně ověřené topologie (tvary) atomů ve strukturách molekul.
Bohužel na rozdíl od zahraničí, naše teorie nebyla nejdříve v České republice akceptována. To mě vedlo k tomu, že jsem se rozhodl využít své zkušenosti z dřívější profese vládního rady pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, přimět českou akademickou elitu k probuzení a zamyšlením se nad svým posláním. Očekával jsem určitou přirozenou retardaci lokálního myšlení, což pro mne znamenalo snažit se, a najít vědecké i laické argumenty k vyvolání zájmu o přelomovou teorii. Doufám, že se mi to snad podařilo, protože mnozí vědci s naší teorií začali pracovat s přirozeným očekáváním přínosů v jejich práci.
Uvedené je jen úvod k tomu, abych vysvětlil, jak jsem se dostal k problematice éteru. Naše nádherné strukturální modely molekul a atomů dokáží předvídat relativně velmi přesně polohy elektronů a jejich EM pole. Ale nicméně, otázka transformace energie v jednotlivých strukturách a energetických úrovních zůstala neodpovězena. Včetně přechodu elementárních částic, jako je elektron, mezi jejich kvantovými energetickými hladinami.
Odpor se kterým jsem se setkával při vysvětlování EM levitační teorie mne vedl k hlubšímu a hlubšímu studiu problematiky vírových EM struktur. Při aplikování Einsteinovy speciální teorie relativity a elektrodynamiky, Maxwellových Faradayových rovnic, a Planckovy kvantové mechaniky na vírové toroidní (prstencové) struktury, mně jednoznačně vyšlo, že elementární částice nemohou být nekonečně malé. Takto definovaný elektromagnetický vír jsem nazval boson ZoCeLo. Slovo boson jsem zvolil, aby bylo zřejmé, že jde o novou modelovou představu o tvaru možná Higgsova bosonu, který byl dosud chápan jen jako neurčitá iluze.
Jenže, při tom jsem byl postaven před otázku, jak takový boson, jako je ZoCeLo, může vzniknout, a co se s ním děje v čase, a jak může zaniknout. Nejdříve jsem přišel na to, že v mikrokosmu je nutno opustit představu stabilních hmotných částic, a že je nutno je nahradit energií v EM polích, v jejich dynamice s rychlostí EM vlny v mikrokosmu. Tedy o něco větší, než je rychlost světla ve vakuu.
Pro vyjadřování hustoty energie se mi ukázalo jako nejvýhodnější používat Poyntigovy vektory jako energii v elementárního objemu. Předpokládal jsem, že prostor je plný energie, který můžeme rozdělit na jeho elementární objemy (elementární částky relativní hmoty), a že ty mohou podle určitých zákonitostí vytvářet vírové struktury. O existenci vírových struktur energie obecně není možno pochybovat, protože nás obklopují všude. Tak není důvodu to nepřipustit i v mikrosvětě.
Snad je důležité zdůraznit, že elementární vír, který jsem nazval ZoCeLo představuje vlastně první element hmotnosti, protože EM energie zůstává dočasně v prstenci, tedy v určitém prostoru. Vytvoření elementárního víru je základní moment transformace EM energie mezi zářením a hmotou.
Rozmanitost směrů sil působících mezi jednotlivými Poyntingovými vektory v závislosti na jejich vzájemném směru umožňuje pochopit, že tyto síly mohou být vzájemně neutrální, a mají tak vlastnosti vakua, prázdného prostoru, ačkoliv jsou plné chaotické energie. To ve svém důsledku znamená , že máme éter schopný generovat EM síly (třeba jako pružiny), jak si éter představoval Maxwell a Faraday.
Na tomto příkladu je nádherně vidět, jak dlouho může trvat prosazení dobré myšlenky, když v dané době ještě chybí další teoretické znalosti, čekající teprve na svoje objevení. V tomto případě je to boson ZoCeLo a jeho schopnost transformovat energii mezi hmotou a zářením.
Proces transformace EM energie v bosonu ZoCeLo se v podstatě neliší od transformace energie v klasickém elektrickém transformátoru. Stačí si představit, magnetickou indukci jako hmotnou část energie, a elektrickou část jako záření. Při trochu fantazie je to možné.
Pokud podstatu éteru pochopíme tak, jak je zde napsaná, logicky nám z toho vyplyne naše negativní stanovisko k velkému třesku a rozpínání vesmíru. Stejně tak je nám jasné, co je temná hmota, či temná energie, což je totéž. O tom však více při jiné příležitosti.
Závěrem lze říci, že představa Maxwellova a Faradaye je správná, pokud se doplní relativně neutrální energií v chaotických Poyntingových vektorech, s jejich schopnosti vytvářet víry, včetně jejich rozpadů. Neutrální prostor, vakuum, může představovat spektrum stojatého EM vlnění se vzájemně vyrušenými silovými poli.