Křeček v kole

Fakt rodinná pohoda, když máti tě chce pobodat..

Fakt rodinná pohoda, když otec nemá zájem a utíká od problémů za hranice a při návratu se nemění vůbec nic..

A tak tady žijeme, seklý v tom jednom kruhu čekajíc na změnu..

Otázky typu: „Kdo dřív vypadne z kola ven?“ „Má to vůbec nějakou cenu tady marnit čas a plýtvat dechem?“ jsou na denním pořádku..

Ten tok myšlenek nikdy nešel zastavit..

Snad se z toho někdy dostanu.. a jestli se z toho dostanu, nechci být jako ty..

Jediný chvíle klidu, který kdy byly, tak byly, když jsem tam nebyl..

Jediný chvíle klidu, který kdy byly, tak byly jen v momenty kdy jsem zvedal nohy na ramena a utíkal pryč..

Daleko a pokaždý ještě dál.. Dlouho a pořád to trvá..

Chvíle klidu a míru, kdy plný plíce či láhve osvobodí mý zničený myšlenky..

Po tom všem si aspoň můžu v hlavě něco vybrat a proplouvat dál, ale stejně nechci nikdy být jako ty..

5,6 – vstupní dveře labyrintu sama sebe

Od útěku k útěku, ale dnes neutíkáme, dnes se prý mělo slavit..

Dnes se prý měl slavit pokrok a to jak nám všechno vyjde..

No zatím ale nevychází nic tak proč tady pořád marním čas..

Tak zajdeme ještě dál, dál než jsme kdy byli, abychom opět osvobodili myšlenky..

Pocity lehkosti ovládají moje tělo, nespočet těch myšlenek který lítaj hlavou sem a tam a zase zpět..

Přesně ty myšlenky dnes vidím a mám je pevně v ruce..

Mám myšlenky pevně v ruce a stejně se dějí věci, který nevidím rád na svých blízkých..

Sundám tebe nebo sebe, každopádně někdo půjde pryč..

Mám myšlenky pevně v ruce a stejně se stane to, že předpovím přesně to co se stát nemělo..

Ber nebo nech být.. Jak na nový rok, tak po celý rok.. Měl jsem tě vypnout hned na místě aby se ty věci nenaplnily..

7,8 – nech mě být

Týdenní rutina útěků od reality, sláva nazdar výletům časoprostorem, někdy byla sranda, někdy naopak ani trochu..

Ani trochu.. přesně to byly ty momenty, kdy jsem stál sám proti sobě..

Sám proti sobě, mnohem horší než jsem kdy byl..

Mnohem horší psychický stav, než který tady někdy byl..

A kdy si tady byl ty? Celou dobu a přesto mě ovládaly pocity, že ti nemůžu věřit..

Nemůžu věřit ani tobě, ani tobě, nikomu.. Jen sám za sebe..

Posílám vás pryč dobrovolně, vás i celý to divadlo..

9,10 – vyhoďte mě z kola ven

A tak jsem tady po tom roce a dělám to co dělám. Seklej ve smyčce. Seklej v těch samých kruzích. Cítím se jak křeček v kole..

Jsem tady a možná vyléčený možná ne.. Střípky zůstaly zarytý v hlavě a vybaví se v nejvíc nevhodný moment jako za trest..

Jsem tady a chci vidět toho člověka, který mi odpoví na to co chci vědět..

Chci ho vidět, tak mi ho ukažte a řekněte mu ať mě vyhodí z kola ven.. nebo z okna.. z osmýho patra..

Jsem tady a je celkem možný že nejsem jako ty, ale že jsem ještě horší provedení tebe a to mě děsí nejvíc.