… Až jednou budu stát na hranici rozhodnutí se, co chci tvý Jméno bude tehdy stát v popředí všech tužeb.
Růže, trny,víno, peklo,
a něco zvláštního v básni,
v noci cítím v sobě všechno,
na okolo mám to potřebný,
tak ptej se na vše , v temný uličce se o tom dobře vypráví.
To jak nervózně sleduješ zem,
hledáš hloubku po betonu,
hledáš v tom rybníku slova, aby jsi popsal naší další cestu.
A jediný Time,
kdy si připadám úplně zlomená,
když se klepou kolena,
objímám mu pevně ramena,
když se roztápím pod jeho rukama,
s pohledem, že už stačí
případ, jak ledová tříšť v dešti.
Uzavřená smyčka,
jak preclík na výlet,
taky nemá na výběr.
U toho si prosím tě broukej, že jsem tvůj MOTÝLEK.