Město, kde prožil velkou část života i sám Casanova, jehož historické jádro doslova plave na vodě a někdejší námořní velmoc, které dokázal při efektivitě její správy konkurovat jen málokdo. Nakonec, turistický ruch a z něj plynoucí finanční příjem dělá právě z Benátek vyhlášenou destinaci. Republika svatého Marka, jak se v časech dóžat říkávalo, čítá na patnáct tisíc domů, které nesou jen mohutné dubové kůly, toho času zabodnuté hluboko pod mořem. Ovšem nic nebojte, vše je dokonale zabezpečeno! Takže, dáme si malou prohlídku místních skvostů? Jeden den možná stačit nebude.
V první řadě tu čeká bazilika svatého Marka, která se na začátku devatenáctého století dočkala barokního kabátu – původně ale připomínala spíš byzantský styl. 77 a 63 metrů, to jsou velmi slušné rozměry snad na jakoukoliv evropskou sakrální stavbu, takže Benátky mohou být velmi hrdé. V interiéru najdeme více než čtyři tisíce metrů čtverečních plných mozaik, prakticky stometrová zvonice s pěti zvony pak dokumentuje slávu města.
Dóžecí palác aneb proslulá benátská gotika…
Palazzo Ducale, jak Dóžecímu paláci říkají místní, byl postaven ve čtrnáctém století v duchu benátské gotiky, dnes slouží návštěvníkům města jako muzeum dokumentující nejslavnější chvilky malé republiky s velkolepou duší. Je hned vedle baziliky, ročně sem zavítá více než milion lidí a zahrál si i v jedné z moderních videoher.
Zaplesají určitě i milovníci umění, protože Gallerie dell´Accademia, o jejíž rozkvět se zasloužil mimo jiné i Napoleon Bonaparte, schraňuje byzantské umění a renesanční klenoty pod jednou střechou už skoro po tři století. Víc původních benátských skvostů nenajdete už nikde na světě, v žádných sbírkách a budovách věnujících se umění! Tiepolo, Veronese, ale také Longhi a Bellini, ti všichni si zde symbolicky podávají ruce.
Benátská laguna ukrývá „krajkový“ ostrov Burano
Barevné domečky a krajky, kam se podíváte – i to je Burano, jeden z ostrovů nacházejících se v Benátské laguně, žijící svým vlastním životem už po celé generace. Jeho protipólem je pak Murano, kde se věnují sklářství už po staletí a jsou v tom tak dobří, že po generace nesměli cestovat – jen proto, aby své umění neprozradili sklářům z dalších končin Starého kontinentu, originalita by pak byla samozřejmě tatam a dóže si uměl spočítat, co jeho dvoru ponese další a další zlaťáky. Snad jen škoda, že dnes je v Benátkách tak draho – projížďka na gondole vyjde na takové peníze, že mnoho turistů kouká na vodu jen z břehu a představuje si, jaké by to bylo romantické…
Pokud ale bude řeč o Itálii, nesmíte vynechat i další města, nedalekou Veronu, stejně jako další severský klenot Milán. Když projedete Florencií, čeká na vás i Řím, který je spojený nejen s antickou minulostí, ale i renesancí a barokem, takže pokud jde o sakrální i světské stavby, přijde si na své snad úplně každý! Není nakonec cestování po Apeninách skutečná zábava nejen na léto?