Nezaměstnanost, nedostatek zaměstnanců a sociální jistoty

Dnes reaguji na článek, který pojednává o tom, že nám hrozí, že odejdou lidé do Německa za kasu, místo toho, že by pracovali u nás, v tomto článku speciálně v nemocnicích.

V článku se píše o budování nemocniční sítě. O kvalitních službách a jejich jasných strukturách, kam se lidé chtějí vracet. O tom, jak je třeba řešit fungování nemocnic a zdravotnických zařízení. O spádových oblastech, škále nabízených služeb a o tom, co očekávají klienti. O přidané hodnotě v psychiatrických službách a řešení úhrad. O fungování lékařské služby a první pomoci. Také o dluzích, bankách, leasingu, úvěru, dotacích z Evropských fondů, akvizičních úvěrech a pojišťovnách.

Ale také o odlivu zdravotníků za hranice, o kterém se mluví v celém Česku. O mzdách a zaměstnancích, chybějících ve zdravotnictví. I o zvyšování mezd. Asi desetina lidí by mohla zvolit odchod do Německa. Paradoxní je spíš i to, že lidé odcházející do Německa často pak ani nepracují ve zdravotnictví.

Hodně jich je třeba za kasou v Kauflandu a jiných obchodních řetězcích. Ve dvě hodiny jsou prý doma a mají vyděláno. Opravdu? Možná asi pisatel nepoznal, jak to v těchto řetězcích chodí. Práce svátky i víkendy, dlouhé směny, malé přestávky, šílené podmínky a chování k zaměstnancům, navrch ještě malý plat.

Moment, ledaže by to venku bylo opět jiné než u nás. Třeba, že by tam opravdu byli ve dvě doma a zažili vlídné zacházení. To opravdu nevím, ale pokusím se to zjistit, do některého z dalších článků. Ostatně nebylo by to poprvé, kdyby si na nás někdo vyskakoval a za hranicemi by si to nedovolil.

V článku se také píše o loňském zvyšování mezd u zdravotního a ošetřovatelského personálu, které narostly meziročně v průměru o 8 až 10 %. Letos se plánuje další růst o stejná procenta.  Tyto relativně vysoké nárůsty musí být pokryty zvýšením efektivity.

A tady se dostáváme k jádru pudla. V poslední době, a možná je to dáno nízkou nezaměstnaností, jak se uvádí, se rozvíjí nešvar, kdy si zaměstnanci myslí, že budou placeni jen za to, že přijdou do práce. (nejsme v Řecku a ani tam být nechceme, že 🙂 ) A to královsky. Samozřejmě jsou zde i zaměstnavatelé, kteří mají pocit, že minimální mzda je na zavření huby zaměstnanci až moc a má být rád, že může makat.

Na některých postech vůbec nelze sehnat zaměstnance. Lidé nechtějí pracovat rukama. O zvýšení efektivity práce nemůže být řeč. Mám velký pocit, že za to může uvolněná polistopadová doba a sociální jistoty. Zavírají se podniky. To je hrozné. Managerskými posty se neuživíme. Nebo se berou přistěhovalci na různé práce. Tak třeba v nemocnicích to mají být zdravotní sestry z Ukrajiny.

Pak se ale řve, že nám cizinci berou práci. Zůstává stále mnoho lidí, kteří budou na sociálních dávkách, protože si je umí vyřvat a nikdy nebudou pracovat.

Jaké by bylo možné řešení?

Jednostranné uzavření hranic. Jak to myslím? Kdo chce, ať jede ven. Ale nikdo dovnitř. Všichni cizinci bez povolení a ti, kterým končí, by se vrátili domů. Žádné prodlužování pobytů. Žádní nový k nám.

Zrušení sociálních dávek. Žádné podpory. Práce je dost, jen ji nikdo nechce dělat. V nemocnicích nebo u zedníků. Je jí opravdu dostatek. Nemáte sociální dávky? Nemáte co jíst? Tak to musíte jít pracovat. Pak by se pracovalo bez remcání u piva.

Peníze by se dávali lidem za práci, nikoliv za pobyt na pracovním úřadě, nebo za to, že se někdo narodil jako příslušník národnostní menšiny a od malička kolem sebe viděl všechny dospělé na sociálních dávkách, kteří nikdy nepracovali, takže nikdy pracovat nebude taky.

Tím by bylo i na platy. A lidé by zase museli tvořit hodnoty, vyrábět a produkovat. Stavět i ošetřovat. Zdá se vám to kruté? Možná ano. Ale bez pevně stanovených pravidel to nefunguje. A v Čechách už vůbec ne. Možná je to naší mentalitou, možná totalitou. Dobou, kdy jsme měli jasně daná pravidla a báli jsme se je porušit. Zvykli jsme si na to a svobodu neumíme unést. Pak je to spíš anarchie místo demokracie. Třeba je to ale v nás a naší genetice.

Tomu, kdo by místo práce kradl, by hrozil pracovní tábor, nikoliv luxusní vězení s teplým jídlem, televizí a posilovnou i možností vystudovat bez práce za katrem. Po prvním pobytu v tomto zařízení by šel asi pracovat velmi rád.

Ano, máme platy malé. Tak malé, že u nás nechtějí zůstat ani uprchlíci. Ale pokud budeme zdaňovat v daňových rájích, místo abychom dali daně zpátky do rozvoje naší země, pokud budeme dávat lidem sociální dávky a budeme další generace odnaučovat pracovat, místo toho, abychom je pracovat přinutili a pokud budeme dávat práci jiným než našim lidem, nikam to nepovede.

K daním bych ráda ještě podotkla, že elektronická evidence povinná pro malé ryby naše firmy ještě více ožebračí a velké ryby budou dál používat daňové ráje.

K velkým korporátním firmám, že to je cesta do pekel. Lidé, kteří nebudují značku, nedýchají za firmu, ve které pracují a nežijí její misí a vizí, jsou jí na houby. A to i za peníze. Nebudou loajální a nebude na ně spoleh. Srdce mají malé rodinné podniky a to je jejich síla.

A k sociálním dávkám podotýkám, že pokud je nedostávají ti, co je skutečně potřebují, jako třeba samoživitelky, které nemají na jídlo pro děti, tak ať je raději nemá nikdo.

Pokud nebudeme chtít dýchat za náš stát, za naši zem, což je taková naše rodina, jen trochu větší, nebude naše vlast vzkvétat. To není diktatura, to je láska k vlasti a především ctění pravidel. Není to utopie, dopředu chceme všichni, a to i v současného režimu a bez práce to bohužel nejde. A hrdým národem bychom se už konečně měli stát.

Odkaz: Hrozí, že nám lidé odejdou do Německa za kasu, říká majitel nemocnic