ELFÍ SLZA
–
Kapitola I.
“Mě to nejde!” povzdechla jsem si tiše, když jsem se snažila vyřezat nožem mé jméno na nově vyrobený dřevěný luk.
“Pomůžu ti,” ozvalo se za mnou mužským hlasem. Ohlédla jsem se. Stál tam můj nejlepší kamarád Yura.
“Ne dobré, zvládnu to,” odpověděla jsem na důkaz svých slov, jsem se do luku pokusila vyřezat druhé písmeno mého jména. Nůž se ale po luku sklouzl a řízl mě do prstu.
“Au,” sykla jsem.
Yury se zasmál; “To vidím,”
Odložila jsem nůž a dala jsem si uraženě ruce v bok.
“Tak si to zkus sám.”
“S radostí,” zašklebil se a vzal si do ruky luk. Ladně do něj řezal jedno písmenko za druhým dokud na luku nevzniklo jméno Arnë.