Edith Piaf a Marlene Dietrich, dvě největší šansoniérky všech dob. Rozverná, vášnivá Francouzka s pohnutým osudem a vždy upravená, elegantní a důstojná Němka. Málokdo ví, že je spojuje ještě mnohem víc než písně a popularita…
Tohle moc dobře ví každý, kdo (stejně jako já) zavítal do Městského divadla Brno na představení Vrabčák a anděl, který nyní považuji za jeden z největších skvostů současného divadla. Tohle představení si mě absolutně získalo, hlavně zásluhou naprosto famózních dam Markéty Sedláčkové coby Edith a Ivany Vaňkové jako Marlene.
Krom nich se na scéně střídali už jen čtyři další herci ve všech malých rolích a několik muzikantů, stabilně usazených v posledním plánu jeviště, kteří doprovázeli celé představení živou hudbou a několikrát se i zapojili do děje.
Scéna byla řešena velice jednoduše. Dvě stálé kulisy po stranách, vzadu muzikanti, a pak u jen pár mobilních kulis, které mnohdy měly vícero využití. V jednoduchosti je síla. Velkou roli hrála dokonce i opona.
Herecké výkony byly naprosto excelentní. A to nejen mistrné zpracování velice komplikovaného vztahu mezi Marlene a Edith, ale i dokonalé napodobení zpěvu! Lépe zpracované postavy najdete skutečně málokde. Atmosféra by se dala krájet a divák se ani na chvíli nenudil. Herci nedovolili, aby vaše pozornost polevila a vaše mysl se potulovala bůhví kde. Dění na jevišti vás úplně vcuclo!
I pěvecky byla odvedená fantastická práce! Co si budeme povídat, šansony nejsou jednoduchou disciplínou a vezmeme-li v potaz, že herečky se musely vypořádat se zodpovědností globálních rozměrů, protože udělat ostudu Edith Piaf a Marlene Dietrich by jim asi jen tak odpuštěno nebylo, musíme smeknout ještě hlouběji, protože výrazy jako ostuda hrubě nejsou na místě. Místy, kdybyste zavřeli oči, byste nepoznali, že neposloucháte originál.
Tuto inscenaci považuji za jednu z nejpovedenějších, které jsou momentálně v Brně k vidění. Každý si v něm najde to své, ať už více sympatizuje s rozevlátým, spontánním vrabčákem, který se do všeho, a především citu, vrhá po hlavě a nekouká doleva, doprava, nebo s jeho andělem strážným, jenž se umí vždy zachovat správně a mnohé si pro dobro svého svěřence odepřít.
