Jistě to všichni znáte, ty věčné žabomyší války o tom, zda jsou lepší muži nebo ženy. Ženy jsou prý drbny, muži neumí dělat víc než jednu věc najednou, ženy nesnáší sport, muži nosí týden jedny spodky, ženy jsou nemožné řidičky a muži si nevyperou ani ponožky. Takhle by se dalo pokračovat, dokud byste nepošli stářím. Není zajímavější zkusit si tato tvrzení vyvrátit?
Moji kamarádi jsou spolu 3 roky a občas si role muže a ženy úspěšně vyměňují. Vyhovuje jim to a skvěle se doplňují. Jejich vztah je plný pohody a jsou od pohledu moc šťastní. Nejdůležitější podle nich je nebát se toho a zkusit to. Říkejme jim třeba Evžen a Slávka a nechme je představit vám svůj běžný den…
Slávka se probudí a Evža už má hotovou snídani. Jen se na ni trošku zlobí, že ho nenechala ji vzbudit. U snídaně Evženek vypráví dobré půl hodiny, kdo z jejich přátel se s kým rozešel a proč, že sousedce naproti přejeli popeláři kočku, jeho šéf si pořídil novou kravatu, protože rtěnka jeho sekretářky z té staré prostě nešla umýt a jaké má Maruška problémy v těhotenství. Co z toho už předtím věděla Slávka? Vůbec nic, přátelé!
V koupelně stráví oba stejně dlouhou dobu a v délce oblékání jsou jen slabé rozdíly. Evžen si, jako každý den, obléká čisté trenýrky. Do práce jedou autem pasným na Evžu, nicméně řídí Slávka, protože na rozdíl od svého partnera řídí velmi ráda.
Po práci si zajdou na s kamarády na florbal s tím, že kdo pustí do brány víc gólů, vaří večeři. (Slávka doufá, že zas nebudou fazole…) Smrdí potem oba dva, oba jsou lidi a oba mají potní žlázy. I z tohoto důvodu hodí Evža obě výstroje do pračky, jakmile přijdou domů, zatímco Slávka chystá na talíře večeři, již uvařili společně, protože je to jejich oblíbená aktivita.
A to už je večer. Tady raději skončím, nechme jim trošku soukromí…
Tak to jsou Evža se Slávkou. Existují ovšem případy, které jisté předsudky dokládají. Znám jednu profesorku, která dokáže naráz psát na tabuli zápis na marxismus, kontrolovat třídu a ještě zpívat popěvek Háre Krišna… I takové případy existují.
Nicméně si uvědomme, že nic z toho vlastně není důležité. Muži potřebují ženy a ženy zase muže, aneb, jak s oblibou tvrdí moje maminka, s chlapama se nedá žít, ale bez nich taky ne. Troufám si tvrdit, že to samé by se dalo říct o ženských. Buďme tedy rádi, že se máme, milujme se a množme se!