Předem musím upřesnit že se jedná o sbor pěvecký, aby nebyl název článku špatně pochopen…
Jednou z možností jak trávit volný čas po škole je školní pěvecký sbor. Od někdy zpíval nebo se o to alespoň pokoušel, ví trochu jak to ve sboru chodí. Jenže každý sbor je úplně jiný a já jsem se rozhodla popsat vám, jak to vypadá u nás.
Na začátku zkoušky panuje mírné napětí. Ne že bychom se na zpěv netěšili, obáváme se však, jestli vůbec bude možné složit čtyřhlas který k řádnému provedení skladeb potřebujeme. Se sopránem a altem, tedy ženskými hlasy, většinou není problém. Zato pánské osazenstvo si bere jaksi častěji volno, odpočinek, občas nějaká rýmečka, kašílek… A tak vždy napjatě čekáme kolik pánů se ráčí dostavit.
Dalším problémem je plné břicho. Jak jistě víte, s plným břichem se špatně zpívá protože žaludek zabírá víc místa a tak není tolik prostoru pro potřebné zadržení vzduchu v plicích, laicky řečeno. A jelikož se zkoušky sboru odehrávají právě po obědě, je to trochu boj mezi najedením a dobrým zpěvem. Tento problém však odezní během první poloviny zkoušky a abychom náhodou nebyli úplně úžasní, přesycení vystřídá únava. Sbor je každou středu, tedy v polovině týdne. Za ty tři dny se většinou učitelům povede dokonale nás unavit, takže ve středu po šesti hodinách přísežných v lavici je soustředění téměř nadlický úkol.
Ale výsledek zkoušek zpěvu vždy stojí za tu snahu. Po koncertě jsme vždy pochválení z mnoha různých zdrojů a to člověka zahřeje u srdíčka 🙂