Červinka Jaroslav. FPF1. 38.4. Velikost atomů.
Tuto podkapitolu jsem vybral z důvodu, že se mi zdá, že je vhodná pro počáteční porozumění výhod, které přináší Nová relativně (ne)částicová, ((nehmotná) fyzika, a může pomoci chápat „Souvislost mezi vlnovým a korpuskulárním hlediskem. Kap. 38.“, ve své absolutní jednotě. To znamená možnost pochopit relativitu chápání objektivní reality relativně z pozic korpuskulárního, anebo vlnového hlediska. Jak se ukáže, je ošidné pokoušet se přesně definovat velikost atomů, když mají vlnovou podstatu, a okraje vln je vždy problém definovat. Já bych řekl, že vůbec nejde.
Podkapitola začíná odvoláním se na rovnici (38.3.), kapitoly 38.2., vyjadřující pravidlo, součin neurčitosti vertikální hybnosti a neurčitosti vertikální polohy je řádově přibližně roven Planckově konstantě „h“. Neurčitost vertikální hybnosti musí být větší než podíl h a neurčitosti vertikální polohy. Jistě nikomu neujde, že mnohé pochyby o kvantové mechanice jsou oprávněné. To je dostatečný důvod, abychom se na tím zamýšleli z jiných pozic. Budeme se snažit pochopit proč vyjádřená rovnice není moc přesná.
Nejdříve, je důležité si uvědomit, že budeme vycházet z představy modelu atomů, tak jak jej předpokládá Ošmerova vírová, prstencová a fraktální teorie. Pokud se sní seznámíte bude Vám jasné, že problém s pádem elektronu do jádra atomů odpadá, a stejně tak je odstraněn problém s kvantovou mechanikou. To je umožněno elektromagnetickými fraktálními vírovými strukturami a relativitou mechanických vlastností elementárních částic. Z toho plyne zcela nový přístup k tomu, jak vypadá elektron, kde se nachází a jak určovat jeho velikost. Pochopit velikost elektronu je klíčová, protože je rozhodující pro velikost a tvar každého atomu. Jak vidíte, na samém počátku upozorňuji a odůvodněně předpokládám, že bude nutno zavrhnout ideální kulovou představu o atomu.
Další odstavce je potřeba studovat z pohledu Ošmerova modelu atomu vodíku. Budete překvapení, s jakou přesností jeho model odpovídá dosud známých experimentálním výsledkům měření, a klasické fyzice. Ať již jde o hybnost, nebo energii. Podstatnější však je, věnovat pozornost Coulombovým a Faradayovým silám, a výsledným silám mezi elementárními částicemi atomu. EM pope je nositelem energie, a to znamená také hmotnosti, a z toho vyplývají veškeré neurčitosti při měření.
Jak je uvedeno v přednášce, v určitém smyslu je prováděn jistý druh analýzy velikosti, jak závisí na kinetická energie na Planckově konstantě. Další analýzu a řešení problému nechávám na čtenářích. Předpokládám poměrně velkou složitost teoretického problému, protože nutně nastane problém nahrazení hmotností „m“ energií v EM poli, jako její ekvivalence. Jde o rovnici (38.10). To je výzva pro studenty.
Očekávám, že tento problém nebude možno řešit bez spolupráce teoretiků částicové fyziky a fyziky plazmatu, a možná i jiných oborů.
V přednášce je uvedeno, „Nevíme, čemu je rovna velikost „a“, ale víme, že atom se uspořádá tak, aby došlo k určitému kompromisu a aby jeho energie byla tak malá, jak je to jen možné. To poměrně dobře zdůvodňuje princip levitace elektronů vůči protonu na principu protikladného působení Kolumbovských a Faradayových sil.
K dokonalejším představám o velikosti atomů, než je uvedeno v přednášce je nezbytné důsledně chápat elementární částice jako EM vlnění lokalizované v určité prostoru. Například v toroidu, jak to předpokládal prof. Pavel Fiala. Zcela určitě půjde o velmi složité struktury odvozené ze superpozice EM vlnění v celém Fourierově spektru frekvencí. Ze strukturálních modelů atomů podle Nové fyziky plyne, že je nutno zapomenout na představu výhradně postavenou na korpuskulárním přístupu.
Velikost atomů je velmi složitý problém. Je to dáno tím, že jsme elementární částici nahradili hustotou EM energie v toroidů EM pole v definovaných prostorech. Působení EM sil mezi elementárními částicemi pak určuje tvar atomů, které mají daleko do tvaru koule. Hmotnost atomů v elektrickém poli a jeho rozložení vysvětluje jejich elektrické, (chemické), vlastnosti. Elektrické vlastnosti a nerovnoměrná hustota EM energie určují, jak do sebe atomy zapadají a vytvářejí tvary molekul, podle definovaných zákonitostí EM pole.
V podstatě se dá předpokládat potvrzení všech dosud známých měření, s tím, že podstatně prohlubujeme poznání o vlastnostech atomů s dalekosáhlými důsledky pro chemii a další obory nejen přírodních věd.
Rád bych ještě zdůraznil, že chápání hmotnosti atomů, jako energie v jejich EM polích umožňuje pochopit rozdíl jejich hmotnosti, pokud mají rozdílný náboj, ale jinak jsou poměrně identické. Klasické měření hmotnosti, například protonu, neuvažuje hmotnost v elektrickém poli, vzhledem rozsáhlosti elektrického pole vůči velikosti vlastní částice.
Takže na závěr této kapitoly zbývá říci, že jsme udělali značný pokrok při vytváření představ o fungovaní atomu, jako novém standardním modelu. Trochu lépe jsme pochopili, proč atomy a molekuly fungují tak, jak jsme si jíž v experimentech dávno všimli, ale nevěděli jsme proč tak fungují.