Každý máme v životě období, kdy se nám prostě do ničeho nechce. Chybí nám nějaký smysl života a motivace. Jaké jsou nejčastější důvody, které nás demotivují? Podívejme se, co nám nejčastěji brání a jak znovu načerpat energii i motivaci.
Nedostatek výzev
Někdo k životu potřebuje výzvy a konkurenci, jinak ztrácí motivaci. Jakmile nepřijde další výzva, domnívá se, že nestojí za to začít na úkolu pracovat. Možná vás demotivuje nedostatek výzev a je třeba je začít hledat.
Pocit klidu
Někdo naopak nesnáší výzvy a soutěže a potřebuje klid, příjemnou atmosféru a rodinnou pohodu. Vyhodí nás z kolejí, jsme-li obklopeni mnoha lidmi, úkoly a faktory. Když jsme pod tlakem, ztrácíme motivaci a snažíme se co nejrychleji oprostit. Dnešní doba hnaná na výkon a konkurenci je stresující.
Pocit osamění
Někoho nejvíce demotivuje osamělost a izolovanost. Rození organizátoři potřebují neustále povzbuzovat k tomu, aby mohli být lepší. Chybí inspirace, přichází pocit marnosti a nenaplnění. Je třeba být stále v centru dění a cítit podporu.
Identifikace cílů
Někdy je třeba napřed přesně identifikovat své cíle. Získat bezpečné prostředí a promyslet, co vlastně dává smysl. Pokud není vytvořen přesný plán, cítíme se naprosto ztracení. Pokud nejsou jasně daná pravidla, je to demotivující. To vidíme u mladé generace. Spousta demokracie a nedostatek pravidel.
Nevíme jak dál
Často nás demotivuje, když nevíme, jak dál. Jsme neklidní, a když nemáme plán, ztrácíme elán. Máme spoustu nápadů a plánů, ale nevíme kde a jak začít, abychom plán uvedli do praxe. Potřebujeme podporu okolí a jistý podpůrný systém, který nám pomůže najít správný směr.
Urputnost a neschopnost změnit směr
Pokud patříme k lidem s velkou motivací, když se do něčeho pustíme, už se toho nepustíme, dokud nedosáhneme cíle. Někdy jsme až moc urputní a špatně snášíme, když se nás někdo snaží odklonit od promyšleného postupu, nebo se snaží přiživit na našem úspěchu. Někdy je třeba ubrat.
Touha po perfekcionismu
Někoho touha po perfekcionismu demotivuje. Jiní ale ztrácejí motivaci, pokud není vše dokonalé. Detailisté mají schopnost nahlédnout pod povrch a díky tomu odvádějí kvalitní práci. Pokud nemají dostatek času na úkol, nebo jejich propracovanost nikdo neocení, přichází lítost a deprese.
Zbytečné přemýšlení
Někdo ztrácí motivaci, jakmile začne moc přemýšlet o tom, co všechno ještě zbývá udělat. Nejvíc demotivující je strach z neznáma. Pokud nevíme, co nás čeká, jsme nervózní. Jenže zítřky jsou vždy nejisté a vše se plánovat nedá. Proto je třeba zkrátit časové úseky plánů a zařadit flexibilitu.
Nedostatek autonomie
Někoho odradí, pokud nemůže zůstat sám sebou. Dokáže komunikovat s lidmi, kteří mu pomáhají přiblížit se cílům, dělá vše naplno, ale ztrácí motivaci, pokud se mu nedostane uznání. Má pocit, že ztrácí svou tvář a mizí v zapomnění v davu. Všechna sláva polní tráva. Potřebujeme nadhled.
Workoholismus a syndrom vyhoření
Pokud jsme pracovití, máme sklony k workoholismu. Jakmile to přeženeme, snadno vyhoříme a záhy ztrácíme kreativitu a motivaci. Je nutné umět odpočívat, dělat přestávky a relaxovat.
Umění najít smysl a vybrat si
Někteří z nás potřebují cítit, že to, co děláme, má nějaký smysl a důležitost. Demotivující je pak jakýsi konflikt hodnot. Den má jen 24 hodin, často nám nestačí energie ani čas a pak snadno ztrácíme motivaci. Je třeba snížit laťku a uvědomit si, že vše se zvládnout prostě nedá a umět si vybrat.
Stanovení špatných cílů a nedostatek asertivity
Demotivující je i stanovení špatných cílů, nastavení hranic a umět oddělit dobré a špatné, což se vždycky tak úplně nedá. Často nevíme, co vlastně od života chceme, ale dobře víme, co nechceme. Pokud nám někdo vnucuje své názory, je to demotivující. Je třeba asertivně stát za svým, ale současně umět přijmout i názor druhých. Nehádat se, ale diskutovat a najít své místo v životě.