To co nazýváme historie Neustále se ve škole něco učíme. Vytvořili jsme si spoustu teorií, o kterých se domníváme, že jsou pravdivé. Učíme se to navzdory tisícům objevů, které je naprosto vyvracejí. Nedokážeme si je vysvětlit, tak se o nich moc nezmiňujeme. Nezapadají nám do naučené historie, do teorií, které jsme tak nějak přijali jako […]
Nemocní do práce Trochu mě zaráží tento článek, na který reaguji nyní. Mám tak trochu pocit, že se snaží někdo tzv. ,,objevit Ameriku“. Také mi to chybí zvýraznění hlavního důvodu. odkaz Lidé kvůli penězům chodí do práce i když jsou nemocní Výborné je, pokud můžete alespoň po dobu nemoci pracovat z domova. Neprskáte na kolegy a
Zbraně pro děti Tenhle nadpis mě šokoval asi stejně jako vás. Přečetla jsem si jej v metru. Tedy tištěných novinách Metro. Bezpečnostní expert a bývalý šéf Národního úřadu pro vyzbrojování Jaroslav Štefec, je přesvědčený o tom, že se zbraněmi by se měly učit ve školách zacházet i děti. V pořadu Kauza dne vysvětloval, proč je to důležité.
Sluníčkáři Takto jsou označováni lidé, kteří se jakýmkoliv způsobem vymykají z dnešní ,,štvanice“, jakou se život v současné době stal. Všichni, co si odmítají každý rok kupovat nový chytrý telefon, utrácet za značkové oblečení, dívat se na televizi a poslouchat zprávy nebo třeba cvičí jógu a chodí meditovat. Všichni, co se přiklánějí k tzv. pozitivnímu myšlení a
Omluvy se Umberto Eco od UK nedočkal; je Rejžek, zastánce profesorů, závistivec becný…?Marně jsem čekal, že se po zprávě o úmrtí italského spisovatele Umberta Eco chytne Univerzita Karlova za nos, když mu svým faux pas odmítla udělit v roce 2013 čestný titul “doctor honoris causa”. A Rejžek jen lacině machroval…
Slepě věříme Odevzdáváme své životy do rukou jiných. Slepě věříme tomu, co je nám podsouváno. V TV, v rádiu, v novinách na internetu. Jdeme li k lékaři, slepě věříme, že on ví, co nás bolí a ví také co s tím. Bolest je ale upozorněním, že něco není v pořádku a že máme v životě něco změnit. Hýbat se méně, nebo
Tam kdesi za vráskami Vidíme je všude kolem a jednou, dá–li Pán Bůh a my se toho dožijeme, budeme stejní jako oni. Tam kdesi za vráskami, jenž jsou stopami života, jsou velké osobnosti. My hledíme skrze ně a nevidíme jejich hloubku a velikost. Nazýváme je různě. Starými lidmi, penzisty či důchodci a tak nějak
Jak se stát rychle a snadno extrémistou, aneb Že by se vrátil čas estébáckých praktik…? Ovanul mě puch starých časů, minulost se vrací a zvrací; přišel mi odkaz, který jsem měl zpočátku za připomínku na chmurný příběh mého táty z dob, kdy byli slušní občané řazeni do státních a protistátních extrémistických škatulek. Prostě jsem se ocitl
Hlavní není hygiena na WC, ale aby vykonávající potřebu byl při tom obrácen čelem k MekceJe to k nevíře, že ve třetím tisíciletí musí nejen němečtí designeři vyrábět praktický a levný multikulturní záchod, použivatelný po evropsku, ale také jako turecké nášlapné záchody se splachovadlem, bez sebeočišťování vodou… Současní běženci jsou zvyklí na šlapky a naše WC
Řemeslo má zlaté dno Opět si vzpomínám na mého dědečka s babičkou a jejich rčení, že řemeslo má zlaté dno. Začínám jej opravdu naprosto chápat. To co se po revoluci u nás rozmohlo, je tak nějak nelogické a zhoubné. Panuje zde úplně scestný a nelogický názor, který se nese v duchu podřadnosti řemesel.
Říkáme tomu život Asi jsem tu dlouho. Vzpomínám na slova mojí babičky a dědečka. Říkala, že světu už nerozumí. Asi se to strašně zrychluje. Na mě to přišlo dřív. Nechápavě kroutím hlavou, kam se poděl zdravý selský rozum. Směr, který lidstvo v poslední době nabralo, je dost podivný. Soudím podle místa, ve kterém žiji a
Češka jak poleno Musím si to přiznat. Jsem Češka jak poleno. Naprosto sem zapadám. Pokud jste četli můj článek Mužské vzory, dojde vám hned, o čem mluvím. Také neoplývám svaly a mistrně nezacházím zbraní. A také bojuji s tužkou v ruce. A také se hrdě hlásím k národu Švejků, kteří nade vše milují humor.